Hororová sezona Pardubic. zachrání Dynamo extraligu?

Autor: Pavel Mandát

(foto: pixabay.com)

Hokejové Pardubice jsou bezpochyby jedním z nejtradičnějších hokejových klubů v České republice. Mezi tuzemskou hokejovou elitu patří nepřetržitě od roku 1950, v nejvyšší soutěži tedy letos absolvují svoji 70. sezonu- bez přestávky. V tomto směru jim může konkurovat pouze Sparta, která patří mezi naši hokejovou smetánku 80 sezon. Perníkáři jak se klubu z východních Čech dlouhodobě přezdívá během zmíněných 70 sezon získali 6 mistrovských titulů. ten poslední na jaře 2012 a právě tehdy, aniž by to kdokoliv tušil se také začal psát jejich pozvolný pád, jenž vygradoval současnou situací, ale o tom všem v následujícím článku.

Co se Vám vybaví když se řekne hokejové Pardubice? Za mě jsou to legendy českého a československého hokeje jako například Dominik Hašek, Jiří Šejba, Otakar Janecký nebo Vladimír Martinec. Dalším atributem, jenž mi naskočí jsou rovněž vynikající fanoušci, dnešní Dynamo je známo neutuchající podporou svých příznivců, což je vidět i během letošní katastrofální sezony. Jako třetí synonymum pro pardubický hokej já osobně vnímám postavu Zbyňka Kusého, někdejší generální manažer tohoto klubu, který již dnes bohužel není mezi živými dokázal v východních Čechách stvořit bez nadsázky sportovní impérium, však také bývalý Moeller, či Eaton Pardubice patřily k pojmům naší extraligy, jenž rok co rok usilovaly o ty nejvyšší příčky. Byla to doba kdy zmíněné společnosti ( Moeller a později Eaton), doslova pumpovaly do klubu desítky milionů korun ročně na čemž měl velký podíl právě Zbyněk Kusý. Ten mohl následně přivést do tradiční hokejové bašty kvalitní hráče, kteří následně bojovali o přední příčky a mistrovské tituly. Je to vlastně přímá úměrnost, neboť na špičkové sportovní úrovni musí být jakákoli organizace špičkově ekonomicky zajištěná, aby mohla bojovat na špici. Začátek tisíciletí se pro Dynamo nesl právě v takovém duchu. Peníze nebyly na východě Čech problém, což nejjasněji ukázaly sezony 2004/2005, 2009/2010 a 2011/2012, během těchto tří let získal klub tři mistrovské tituly. V první zmíněné sezoně to bylo především díky hráčům jako Milan Hejduk, Aleš Hemský nebo Jan Bulis jelikož v NHL probíhala výluka, v té další zase čaroval mezi třemi tyčemi Dominik Hašek a během poslední mistrovské jízdy Východočechů se tým opíral například o Radovana Somíka, Jana Koláře, Tomáše Noska nebo Tomáše Zohornu. Co jméno to pojem našeho hokeje, ani jeden z hráčů přitom nehrál jak se říká za pivo a párek. Pardubice byly silným a ekonomicky zajištěným klubem, ale na jaře 2012 pozvolna začal jejich úpadek, který ovšem nastartoval nenápadně.

Psalo se jaro roku 2012. V Pardubicích se stále ještě slavil zisk šestého mistrovského titulu, když celou hokejovou veřejnost šokovala zpráva o odvolání generálního manažera klubu Zbyňká Kusého, ten stál v čele Dynama od roku 1997, přičemž během jeho vlády zíslali Východořeši tři mistrovské tituly. Rozhodnutí přitjal tehdejší majoritní akcionář Roman Šmidberský, obě strany ho nijak výrazně nekomentovaly, pouze Kusý řekl, že se zkrátka nedokázali dohodnout na dalším směřování pardubického hokeje, což vyústilo v jeho odchod. Pozici generálního manažera převzal blízký Šmidberského spolupracovník Ondřej Šebek, mnozí fanoušci Perníkářů po tomto kroku prohlašovali, že začíná doba temna pro jejich oblíbený klub, nemýlili se…

Sezonu 2012/2013 nezahájili obhájci titulu dobře. Během ročníku došlo k výměně na trenérském postu, když se novým koučem stal Miloš Říha, další pardubická legenda pak klub dovedla až do předkola play – off ve kterém ovšem Pardubice nestačily na Kladno a prohrály 2:3 na zápasy. Postupně měly navíc klubové výsledky sestupnou tendenci, což se naplno projevilo už v sezoně 2015/2016, tehdy Východočeši odvraceli hrozbu baráže až během závěrečného utkání play – out, což se jim podařilo. Zdálo se, že právě tohle je pověstné dno pro hokejovou baštu, jenže nebylo tomu tak. O rok později Dynamo hrozbu baráže neodvrátilo, ba co hůř jistotu účasti v nejvyšší soutěži neměl tým dokonce ani před posledním barážovým střetnutím. K jeho štěstí však na východ Čech dorazila Jihlava, která už o zápas dříve slavila návrat do nejvyšší soutěže a tak souboj odehrála už jen z povinnosti. Pardubice byly zachráněny. Tuto sezonu začal na postu generálního manažera Pavel Rohlík, ale spousta jeho přešlapů znamenala rostoucí nevoli z řad příznivců, což vygradovalo tím, že na led některých domácíh utkání Dynama začaly létat rohlíky. To byla zřejmě jedna z posledních kapek, jenž rozhodla o Rohlíkově konci. Navíc došlo ke změně majetkové struktury celé organizace, Roman Šmidberský odprodal svůj majoritní podíl městu Pardubice, které se tak stalo hlavní rozhodovací silou. Dalšími minoritními akcionáře se například stali Petr Čáslava a Dušan Salfický. Už tehdy byla situace kolem Dynama velmi napjatá. Fanoušci s nostalgií vzpomínaly na časy nedávno minulé a tehdejší vedení kolem Romana Šmidberského a Pavla Rohlíka označovali za hrobaře jejich milovaného klubu. Po tom co město Pardubice převzalo kontrolu nad hokejovým klubem došlo k nahrazení Pavla Rohlíka Dušanem Salfickým, jenž se tak chopil role generálního manažera a sezonu se štěstím zachránil. K úplnému fiasku spočívajícímu v pádu o soutěž níž chybělo jak už jsme psali výše opravdu málo.

Následující ročník přinesl Pardubicím alespoň částečnou náplast na bolavou hokejovou duši. Tým pod vedením generálního manažera Salfického a trenéra Holaně šlapal, výsledkem toho bylo šesté místo po základní části, které zaručovalo přímý postup do vyřazovacích bojů. Ve čtvrtfinále se Perníkáři utkali s Třincem a nutno říci, že šlo o opravdu vyrovnanou bitvu. Rozhodnout nakonec musel až sedmý, tedy poslední zápas celé série, Dynamo jej sice nezvládlo, ale celkové šesté místo bylo něčím s čímž mohli být na východě Čech spokojeni. Šlo o dobrý příslib do budoucna, alespoň to tak v té chvíli vypadalo.

Tím se dostáváme k letošnímu extraligovému ročníku. Do něj vstupovaly Pardubice povzbuzeny o výsledky z loňska, přičemž cílem bylo je minimálně zopakovat. Nutno podotknout, že kostra týmu zůstala stejná, dres Dynama i nadále oblékali veteráni Rolinek se Sýkorou, loňský nejproduktivnější bek celé soutěž Trončinský, či útočníci Marosz a Treiile. Zůstalo i brankářské duo Kacetl – Klouček, důvod k pozitivnímu myšlení byl tedy zřejmý. Začátek sezony Východočechům relativně vyšel. Tým se pohyboval v klidném středu tabulky, tedy až do začátku listopadu. V tomto měsíci přišla na Dynamo první velká krize, která se projevila dvanácti porážkami za sebou. Během této černé série vedení klubu odvolalo trenéra Holaně, jehož na lavičce nahradil Břetislav Kopřiva. To se zdálo být dobrým krokem neboť následně došlo ke chvilkovému zlepšení výkonů i výsledků. Fanouškům udělalo radost především vítězství v derby s Hradcem Králové. Světlo na konci pardubického tunelu, ale zase brzy zhaslo, jak se ukázalo šlo pouze o chvilkový záblesk vidiny lepších zítřků. Velmi brzy totiž následovaly další porážky a rovněž další změn na trenérském postu. Břetislava Kopřivu nahradil bývalý pardubický útočník Ladislav Lubina. S Kopřivou navíc skončil i sportovní manažer Pavel Marek. Dojem byl, ale takový, že svoji roli nezvládá především Dušan Salfický, vždyť především ten má za chod celé organizace zodpovídat a nebo snad ne? Posuďte sami, pardubickou kabinou letos prošlo už přes 40 hokejistů, to je nebývalý počet a právě generální manažer má v tomto poslední slovo. Nelze se přitom ubránit dojmu, že některé výměny týmu moc nepomohly. Pardubice se navíc vydaly cestou levných zahraničních hokejistů za které nemusí platit odstupné. V praxi to znamená, že na soupisce Dynama momentálně je 13 zahraničních hráčů. Mezi nimi Slováci, Švédové, Američané, Kanaďané a Francouz. Nabízí se paralela s fotbalovou Spartou, i její kádr připomíná spíše cizineckou legii. Úspěch to každopádně nepřineslo.

Je v podstatě jasné, že někdejší Teslu Pardubice letos čeká baráž, tedy soutěž ve které víc než cokoliv jiného rozhoduje bojovnost a ochota obětovat se, jestliže se říká, že hokej je boj o každý metr ledu, tak baráž je bojem o každý milimetr ledové plochy. Vyvstává, ale otázka zda tuhle pernou řeholi zmínění hráči podstoupí. Upřímně pro většinu z nich jsou Pardubice pouze přestupní stanicí, pokud se stane, že klub sestoupí oni si najdou místo jinde v Evropě. Právě tohle já osobně považuji za největší pardubický risk s ohledem na blížící se boje o bytí a nebytí. Navíc častá rotace s hráčským materiálem dost možná znemožnila, aby se mužstvo stalo skutečně soudržným. Je to vlastně pochopitelné, pokud vám každý týden z kabiny někdo zmizí a někdo nový se v ní naopak objeví jen těžko z hráčů vytvoříte skutečnou partu. Mimochodem přesně tohoto faktu si ve svých po zápasových hodnoceních všímají i někteří pardubičtí soupeři. Kdo je za tohle zodpovědný? Rozhodně generální manažer Dušan Salfický. Ten z mého pohledu svoji roli absolutně nezvládl, byť se snažil jednat v zájmu organizace, jeho kroky připomínají spíše sérii omylů. Když k tomu přičtete kokainovou aféru Petra Čáslavy nebo autonehodu dnes již bývalého trenéra brankářů Adama Svobody, jenž nadýchal 1.8 promile alkoholu v krvi, vznikne vám z toho jedovatý mix událostí, které zásadním způsobem narušují atmosféru kolem týmu, což může mít vliv i na jarní baráž.

Tak či tak Dynamo čeká skutečná zkouška charakteru. Jihlava, Vsetín, Kladno, či Motor jsou silnými protivníky, jenž se budou snažit dostat se na místo Východočechů, oni navíc budou mít výhodu – psychickou pohodu. To je něco co se současným Pardubicím skutečně nedostává. Zda Dynamo uvidíme mezi čtrnáctkou extraligových klubů i příští rok je tedy nejisté, jisté je, ale to, že přijít o tuto hokejovou baštu by byla opravdu škoda. Na druhou stranu, z minulosti se nedá žít věčně…

Komentáře