Rozhovor MH s Davidem KVASNIČKOU!

Přinášíme vám rozhovor s posledním vítězem Memoriálu Ivana Hlinky, členem extraligového kádru Plzně a účastníkem nedávného mistrovství světa juniorů. V 17 letech už odehrál v české nejvyšší soutěži 21 utkání, v nichž zaznamenal jednu asistenci a odšpílil i pět zápasů v Hokejové lize mistrů.

Jak to vypadá s tvým zraněným ramenem? Kdy se mohou fanoušci těšit na tvůj návrat na led?
Rameno už je skoro 100 %. Už týden trénuju na ledě a každým dnem cítím, že se to lepší. S trenéry jsme se domlouvali, že bych nastoupil už v úterý za juniorku a uviděli bychom, jak na tom jsem.

Věděl jsi hned po nárazu do mantinelu, že půjde o něco vážnějšího?
Nejdříve ne. Myslel jsem si, že jsem pouze otřesený po nárazu na mantinel, že to rozdýcham a bude to v pohodě. Bohužel ne. Doktor za mou přišel a zeptal se mě, jestli můžu hýbat s rukou. A když jsem chtěl ruku zvednout, hrozně to bolelo. Poté jsem zamířil do ošetřovny a když jsem viděl, že tu ruku nemůžu vůbec zvednout, došlo mi, že je něco špatně. Že to může být konec na turnaji, a také bohužel byl.

Když jsi zraněný, tak máš nejspíš místo zápasů docela dost volného času. Jak ho vyplňuješ?
Neřekl bych, že mám více volného času. Sice nehraju zápasy, ale o to víc musím trénovat, abych z toho moc nevypadl. Ale když už nějaký ten volný čas je, tak se většinou domluvím s kamarádama a zajdeme spolu někam.

Jak zvládáš při hraní extraligy dělat školu?
Školu dělám dálkově. Škola kterou navštěvuju, je k nám hodně tolerantní, takže se to dá zvládnout.

V červnu budeš možná draftovaný do NHL, jak to vidíš Ty?
Tohle moc neřeším, zbytečně se tím nezatěžuju. Samozřejmě bych byl rád, kdyby to vyšlo, ale když to nevyjde, tak se nic neděje. Cesta do NHL vede i jinou cestou. Například Michal Kempný. Ten nebyl draftovaný a letos nastupuje za Chicago.

Máš nějaký vysněný klub, za který by sis rád zahrál?
Žádný vysněný klub nemám, mám to rád tady v Plzni.

S kým si z kabiny „A“ týmu nejvíce rozumíš?
Asi s Petrem Kodýtkem nebo Lukášem Kaňákem. Známe se už dlouho a jsme dobří kamarádi.

Máš jako „mlaďas“ nějaké speciální povinnosti?
Po tréninku sbíráme puky. Když je potřeba něco přinést nebo s něčím pomoc, tak se my mladý domluvíme a uděláme to. Většinou to odnese ten nejmladší, takže mám smůlu, ale to je v pořádku.

Sleduješ někdy zápasy NHL?
Ne, že bych vstával v noci a koukal se na zápasy, ale když ten zápas druhý den opakují a mám čas, tak se někdy rád podívám. Ale spíše koukám jen na sestřihy zápasů.

 Co je podle Tebe tvá největší přednost?
Asi to, že moc nezmatkuju, umím si podržet puk, a pak rozehrát na útočníky. Nemám rád, když obránci jen odpalují puky od sebe.

Mohl bys nám stručně popsat tvůj zápasový den, když hrajete doma?
Dopoledne máme před tréninkem poradu na zápas, poté krátké rozbruslení. Po tréninku jdeme všichni do restaurace na zimaku, kde máme připravený oběd. Po obědě si jdu většinou lehnout domů. Vždy se snažím před zápasem prospat. 2 hodiny před zápasem máme sraz v kabině a už probíhá příprava na zápas, a nakonec samotný zápas.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí! 

Komentáře