Archiv pro měsíc: Leden 2019

Které týmy se nakonec dostanou do baráže o extraligu? Vrátí se do nejvyšší soutěže Vsetín?

(foto: wallpapercave.com)

Do konce základní části Chance Ligy zbývá odehrát posledních zhruba devět kol, což znamená, že se zanedlouho bude v play off rozhodovat o tom, který tým si zahraje baráž o extraligu. Mezi hlavní kandidáty na postup určitě patří hlavně Vsetín, Jihlava, Kladno a budějovický Motor. Zvládne ovšem nějaký z těchto týmu extraligu vybojovat?

V tabulce Chance Ligy se nyní na prvním místě nachází Dukla Jihlava, jenž má na kontě 96 bodů. Na místě druhém je Vsetín, který doposud nasbíral o čtyři body méně než vedoucí Jihlava. Třetí místo patří Jágrovo Kladnu, které v letošním ročníku nasbíralo osmaosmdesát bodů a čtveřici nejlepších uzavírají budějovičtí hokejisté, kteří mají na účtu bodů 86.

Téměř jasným soupeřem v baráži o extraligu budou letos trápící se Pardubice, jenž budou mít hodně těžké se v nejvyšší soutěži udržet. Podle tabulky vše nasvědčuje tomu, že dalším týmem, který se do baráže podívá bude Chomutov, což ale nemusí být pravda. V poslední době se nedaří Karlovým Varům, Západočeši před pátečním vítězstvím nad Dynamem zaznamenali šňůru osmi porážek v řadě, a tak ještě není zcela jasné které mužstvo doplní prakticky jednoznačné Pardubice.

HC Dukla Jihlava

Jihlavští ještě v minulé sezóně působili v nejvyšší české soutěži, ovšem v baráži o udržení jim chyběl jediný bod na soupeře z Litvínova a Karlových Varů. V probíhající sezóně Jihlava ale znovu ukazuje, že se s ní v boji o extraligu zajisté musí počítat! Za 47 odehraných utkání si Jihlava připsala celkově pouze 14 proher. Nejproduktivnějším hráčem mužstva je se čtyřiceti body jednadvacetiletý útočník Lukáš Anděl, jenž si v probíhajícím ročníku připsal také tři starty za prvoligový Zlín. Jihlava tedy určitě patří mezi týmy s největší šancí na vybojovaní extraligy zpět do svého města, ale i tak to nebude ve velké konkurenci pro mužstvo z Vysočiny vůbec lehké.

VHK ROBE Vsetín

Hokejisté Vsetína v Chance Lize působí pouze druhým rokem a již útočí na postup do boje o nejvyšší soutěže. Tým, který byl v dřívější době pravidelným účastníkem play off extraligy si po prvním ročníku stráveném v Chance Lize, kdy vypadl v semifinále se západočeskou Energií vybudoval do vyřazovacích bojů mnohem lepší pozici! Vsetín figuruje na druhém místě s počtem 92 bodů. V tabulce nejproduktivnějších hráčů zaujímají Východočeši dokonce první dvě místa. Na první pozici se nachází s šedesáti body třiadvacetiletý útočník Luboš Rob, který do Vsetína přišel z konkurenčního Motoru. Na příčce druhé je se sedmapadesáti body o čtyři roky starší forvard Antonín Pechanec, jenž působil v předešlých dvou sezónách ve Frýdku- Místku.

Rytíři Kladno

Rytíři z Kladna se nacházejí na třetí pozici a mají na kontě osmaosmdesát bodů, ale odehráli o jeden zápas více než trojice jmenovaných klubů. V předešlém ročníku postoupili hokejisté Kladna totožně ze třetí pozice a dokázali vybojovat baráž o extraligu. V baráži ovšem skončili na posledním místě, a tak se společně s Jihlavou stěhovali zpět do nižší soutěže, takže se o postup zpět mezi elitu budou Rytíři zanedlouho snažit znovu. Hlavním tahounem týmu je sedmatřicetiletý mistr světa z roku 2010 Petr Vampola. V druhé nejvyšší soutěži doposud nasbíral 43 bodů za jedenáct branek a dvaatřicet asistencí. Rytířům by v play off měl také pomoci útočník Tomáš Plekanec, který má vyřízené střídavé starty za Kometu Brno.

ČEZ Motor České Budějovice

Posledním větším kandidátem je tým Českých Budějovic, který v minulé sezóně postupoval do vyřazovací části z druhého místa, ale vypadl v semifinále s Kladnem, takže se do boje o extraligu vůbec nedostal. V letošním ročníku se českobudějovičtí nacházejí prozatím na čtvrté pozici se ztrátou dvou bodů, ale mají o utkání měně než třetí Kladno. Budějovický Motor nasbíral v odehraných 47 utkáních šestaosmdesát bodů, a tak se stejně jako předchozí tři celky řadí mezi hlavní favority na boj o extraligu. Nejproduktivnějším hráčem týmu je v této sezóně útočník Martin Novák, jenž má na kontě sedmatřicet bodů.

Kandidátu na postup do baráže je tedy určitě více, ale čtveřice jmenovaných má šanci určitě největší. Konec základní části se již blíží a my se můžeme těšit na to, jak to nakonec všechno dopadne a který z týmu postoupí do baráže nebo dokonce dokáže vybojovat nejvyšší soutěž do svého města!

Aukce pro dobrou věc!

(foto: Vít Procházka)

Drazí fanoušci. Ve spolupráci s hokejistou Vojtěchem BUDÍKEM jsme pro vás připravili aukci podepsaných hokejových produktů od něj a dalších hráčů Dynama. V nabídce jsou různé vaky, podepsané přímo Vojtou, a dále tričko podepsané hráči Dynama. A nyní proč o tom vlastně píšeme?

VEŠKERÉ!, ano veškeré peníze, které získáme z prodeje v této aukci věnujeme klukovi, velkému bojovníkovi jménem Vládík Pilc. Ten si za peníze, které mu pošleme bude moct koupit speciální pomůcky do školy SVÍTÁNÍ pro handicapované děti. Navíc mu zkusíme splnit sen a to podívat se na zápas HC Dynamo Pardubice, na který se ještě bohužel neměl možnost podívat.

Chtěli bychom poděkovat Vojtovi i škole Svítání, ale taky vám, kteří se do aukce zapojíte. Celá aukce probíhá na Facebooku formou komentářů. Konec je v neděli 3. 2. 2019 ve 20:00. Vyhrává samozřejmě člověk, který za daný produkt nabídne největší cenu.

Všechny další potřebné informace naleznete zde: (  https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=2055267091209595&id=323069101096078 )

TOP 5: Nejhorší sezóny v historii Detroit Red Wings

(foto: tiegalward.files.wordpress.com)

Aktuální ročník se pro Detroit nevyvíjí příliš dobře. Hokejisté Red Wings se momentálně nachází na 26. místě s náskokem dvou bodů na poslední Ottawu Senators. Pojďme se podívat na pět nejhorších sezón v historii Hockeytownu. Pro lepší srovnání jsme vybrali pouze období, v nichž se liga hrála na minimálně 70 zápasů v základní části a srovnali je podle průměru získaných bodů na zápas.

Continue reading “TOP 5: Nejhorší sezóny v historii Detroit Red Wings”

Hororová sezona Pardubic. zachrání Dynamo extraligu?

Autor: Pavel Mandát

(foto: pixabay.com)

Hokejové Pardubice jsou bezpochyby jedním z nejtradičnějších hokejových klubů v České republice. Mezi tuzemskou hokejovou elitu patří nepřetržitě od roku 1950, v nejvyšší soutěži tedy letos absolvují svoji 70. sezonu- bez přestávky. V tomto směru jim může konkurovat pouze Sparta, která patří mezi naši hokejovou smetánku 80 sezon. Perníkáři jak se klubu z východních Čech dlouhodobě přezdívá během zmíněných 70 sezon získali 6 mistrovských titulů. ten poslední na jaře 2012 a právě tehdy, aniž by to kdokoliv tušil se také začal psát jejich pozvolný pád, jenž vygradoval současnou situací, ale o tom všem v následujícím článku.

Co se Vám vybaví když se řekne hokejové Pardubice? Za mě jsou to legendy českého a československého hokeje jako například Dominik Hašek, Jiří Šejba, Otakar Janecký nebo Vladimír Martinec. Dalším atributem, jenž mi naskočí jsou rovněž vynikající fanoušci, dnešní Dynamo je známo neutuchající podporou svých příznivců, což je vidět i během letošní katastrofální sezony. Jako třetí synonymum pro pardubický hokej já osobně vnímám postavu Zbyňka Kusého, někdejší generální manažer tohoto klubu, který již dnes bohužel není mezi živými dokázal v východních Čechách stvořit bez nadsázky sportovní impérium, však také bývalý Moeller, či Eaton Pardubice patřily k pojmům naší extraligy, jenž rok co rok usilovaly o ty nejvyšší příčky. Byla to doba kdy zmíněné společnosti ( Moeller a později Eaton), doslova pumpovaly do klubu desítky milionů korun ročně na čemž měl velký podíl právě Zbyněk Kusý. Ten mohl následně přivést do tradiční hokejové bašty kvalitní hráče, kteří následně bojovali o přední příčky a mistrovské tituly. Je to vlastně přímá úměrnost, neboť na špičkové sportovní úrovni musí být jakákoli organizace špičkově ekonomicky zajištěná, aby mohla bojovat na špici. Začátek tisíciletí se pro Dynamo nesl právě v takovém duchu. Peníze nebyly na východě Čech problém, což nejjasněji ukázaly sezony 2004/2005, 2009/2010 a 2011/2012, během těchto tří let získal klub tři mistrovské tituly. V první zmíněné sezoně to bylo především díky hráčům jako Milan Hejduk, Aleš Hemský nebo Jan Bulis jelikož v NHL probíhala výluka, v té další zase čaroval mezi třemi tyčemi Dominik Hašek a během poslední mistrovské jízdy Východočechů se tým opíral například o Radovana Somíka, Jana Koláře, Tomáše Noska nebo Tomáše Zohornu. Co jméno to pojem našeho hokeje, ani jeden z hráčů přitom nehrál jak se říká za pivo a párek. Pardubice byly silným a ekonomicky zajištěným klubem, ale na jaře 2012 pozvolna začal jejich úpadek, který ovšem nastartoval nenápadně.

Psalo se jaro roku 2012. V Pardubicích se stále ještě slavil zisk šestého mistrovského titulu, když celou hokejovou veřejnost šokovala zpráva o odvolání generálního manažera klubu Zbyňká Kusého, ten stál v čele Dynama od roku 1997, přičemž během jeho vlády zíslali Východořeši tři mistrovské tituly. Rozhodnutí přitjal tehdejší majoritní akcionář Roman Šmidberský, obě strany ho nijak výrazně nekomentovaly, pouze Kusý řekl, že se zkrátka nedokázali dohodnout na dalším směřování pardubického hokeje, což vyústilo v jeho odchod. Pozici generálního manažera převzal blízký Šmidberského spolupracovník Ondřej Šebek, mnozí fanoušci Perníkářů po tomto kroku prohlašovali, že začíná doba temna pro jejich oblíbený klub, nemýlili se…

Sezonu 2012/2013 nezahájili obhájci titulu dobře. Během ročníku došlo k výměně na trenérském postu, když se novým koučem stal Miloš Říha, další pardubická legenda pak klub dovedla až do předkola play – off ve kterém ovšem Pardubice nestačily na Kladno a prohrály 2:3 na zápasy. Postupně měly navíc klubové výsledky sestupnou tendenci, což se naplno projevilo už v sezoně 2015/2016, tehdy Východočeši odvraceli hrozbu baráže až během závěrečného utkání play – out, což se jim podařilo. Zdálo se, že právě tohle je pověstné dno pro hokejovou baštu, jenže nebylo tomu tak. O rok později Dynamo hrozbu baráže neodvrátilo, ba co hůř jistotu účasti v nejvyšší soutěži neměl tým dokonce ani před posledním barážovým střetnutím. K jeho štěstí však na východ Čech dorazila Jihlava, která už o zápas dříve slavila návrat do nejvyšší soutěže a tak souboj odehrála už jen z povinnosti. Pardubice byly zachráněny. Tuto sezonu začal na postu generálního manažera Pavel Rohlík, ale spousta jeho přešlapů znamenala rostoucí nevoli z řad příznivců, což vygradovalo tím, že na led některých domácíh utkání Dynama začaly létat rohlíky. To byla zřejmě jedna z posledních kapek, jenž rozhodla o Rohlíkově konci. Navíc došlo ke změně majetkové struktury celé organizace, Roman Šmidberský odprodal svůj majoritní podíl městu Pardubice, které se tak stalo hlavní rozhodovací silou. Dalšími minoritními akcionáře se například stali Petr Čáslava a Dušan Salfický. Už tehdy byla situace kolem Dynama velmi napjatá. Fanoušci s nostalgií vzpomínaly na časy nedávno minulé a tehdejší vedení kolem Romana Šmidberského a Pavla Rohlíka označovali za hrobaře jejich milovaného klubu. Po tom co město Pardubice převzalo kontrolu nad hokejovým klubem došlo k nahrazení Pavla Rohlíka Dušanem Salfickým, jenž se tak chopil role generálního manažera a sezonu se štěstím zachránil. K úplnému fiasku spočívajícímu v pádu o soutěž níž chybělo jak už jsme psali výše opravdu málo.

Následující ročník přinesl Pardubicím alespoň částečnou náplast na bolavou hokejovou duši. Tým pod vedením generálního manažera Salfického a trenéra Holaně šlapal, výsledkem toho bylo šesté místo po základní části, které zaručovalo přímý postup do vyřazovacích bojů. Ve čtvrtfinále se Perníkáři utkali s Třincem a nutno říci, že šlo o opravdu vyrovnanou bitvu. Rozhodnout nakonec musel až sedmý, tedy poslední zápas celé série, Dynamo jej sice nezvládlo, ale celkové šesté místo bylo něčím s čímž mohli být na východě Čech spokojeni. Šlo o dobrý příslib do budoucna, alespoň to tak v té chvíli vypadalo.

Tím se dostáváme k letošnímu extraligovému ročníku. Do něj vstupovaly Pardubice povzbuzeny o výsledky z loňska, přičemž cílem bylo je minimálně zopakovat. Nutno podotknout, že kostra týmu zůstala stejná, dres Dynama i nadále oblékali veteráni Rolinek se Sýkorou, loňský nejproduktivnější bek celé soutěž Trončinský, či útočníci Marosz a Treiile. Zůstalo i brankářské duo Kacetl – Klouček, důvod k pozitivnímu myšlení byl tedy zřejmý. Začátek sezony Východočechům relativně vyšel. Tým se pohyboval v klidném středu tabulky, tedy až do začátku listopadu. V tomto měsíci přišla na Dynamo první velká krize, která se projevila dvanácti porážkami za sebou. Během této černé série vedení klubu odvolalo trenéra Holaně, jehož na lavičce nahradil Břetislav Kopřiva. To se zdálo být dobrým krokem neboť následně došlo ke chvilkovému zlepšení výkonů i výsledků. Fanouškům udělalo radost především vítězství v derby s Hradcem Králové. Světlo na konci pardubického tunelu, ale zase brzy zhaslo, jak se ukázalo šlo pouze o chvilkový záblesk vidiny lepších zítřků. Velmi brzy totiž následovaly další porážky a rovněž další změn na trenérském postu. Břetislava Kopřivu nahradil bývalý pardubický útočník Ladislav Lubina. S Kopřivou navíc skončil i sportovní manažer Pavel Marek. Dojem byl, ale takový, že svoji roli nezvládá především Dušan Salfický, vždyť především ten má za chod celé organizace zodpovídat a nebo snad ne? Posuďte sami, pardubickou kabinou letos prošlo už přes 40 hokejistů, to je nebývalý počet a právě generální manažer má v tomto poslední slovo. Nelze se přitom ubránit dojmu, že některé výměny týmu moc nepomohly. Pardubice se navíc vydaly cestou levných zahraničních hokejistů za které nemusí platit odstupné. V praxi to znamená, že na soupisce Dynama momentálně je 13 zahraničních hráčů. Mezi nimi Slováci, Švédové, Američané, Kanaďané a Francouz. Nabízí se paralela s fotbalovou Spartou, i její kádr připomíná spíše cizineckou legii. Úspěch to každopádně nepřineslo.

Je v podstatě jasné, že někdejší Teslu Pardubice letos čeká baráž, tedy soutěž ve které víc než cokoliv jiného rozhoduje bojovnost a ochota obětovat se, jestliže se říká, že hokej je boj o každý metr ledu, tak baráž je bojem o každý milimetr ledové plochy. Vyvstává, ale otázka zda tuhle pernou řeholi zmínění hráči podstoupí. Upřímně pro většinu z nich jsou Pardubice pouze přestupní stanicí, pokud se stane, že klub sestoupí oni si najdou místo jinde v Evropě. Právě tohle já osobně považuji za největší pardubický risk s ohledem na blížící se boje o bytí a nebytí. Navíc častá rotace s hráčským materiálem dost možná znemožnila, aby se mužstvo stalo skutečně soudržným. Je to vlastně pochopitelné, pokud vám každý týden z kabiny někdo zmizí a někdo nový se v ní naopak objeví jen těžko z hráčů vytvoříte skutečnou partu. Mimochodem přesně tohoto faktu si ve svých po zápasových hodnoceních všímají i někteří pardubičtí soupeři. Kdo je za tohle zodpovědný? Rozhodně generální manažer Dušan Salfický. Ten z mého pohledu svoji roli absolutně nezvládl, byť se snažil jednat v zájmu organizace, jeho kroky připomínají spíše sérii omylů. Když k tomu přičtete kokainovou aféru Petra Čáslavy nebo autonehodu dnes již bývalého trenéra brankářů Adama Svobody, jenž nadýchal 1.8 promile alkoholu v krvi, vznikne vám z toho jedovatý mix událostí, které zásadním způsobem narušují atmosféru kolem týmu, což může mít vliv i na jarní baráž.

Tak či tak Dynamo čeká skutečná zkouška charakteru. Jihlava, Vsetín, Kladno, či Motor jsou silnými protivníky, jenž se budou snažit dostat se na místo Východočechů, oni navíc budou mít výhodu – psychickou pohodu. To je něco co se současným Pardubicím skutečně nedostává. Zda Dynamo uvidíme mezi čtrnáctkou extraligových klubů i příští rok je tedy nejisté, jisté je, ale to, že přijít o tuto hokejovou baštu by byla opravdu škoda. Na druhou stranu, z minulosti se nedá žít věčně…

Hráči v AHL čekající na šanci!

 

(foto: aktualne.cz)

American Hockey League je bezesporu výjimečná soutěž, která určitě dosahuje obrovských kvalit. Nedá se ale říct, že by pro někoho byl asi úplně sen hrát v AHL. Často zde hrají hráči, kteří ještě nemají na to hrát tu nejlepší ligu – NHL – a bývají posíláni zde na rozehrání nebo nabrání formy. Proto se této soutěži často přezdívá farmářská liga. Já jsem si vybral pár hráčů a brankářů, které vám detailněji představím. Někteří již NHL okusili, někteří teprve na svou šanci v týmu čekají.

 

Martin Nečas

Juniorský i „dospělácký“ reprezentant má našlápnuto na slibnou kariéru. V jeho první zámořské sezóně za Charlotte Checkers válí. Na farmě Caroliny Hurricanes. Ve 34 zápasech si připsal 28 bodů za 9 gólů a 19 asistencí. Navíc už také nastoupil k sedmi zápasům za hlavní tým Caroliny, kde vsítil 1 gól a na jeden přihrál. Martinovi je stále jen 20 let, je to hráč s obrovským potencionálem a můžeme se jen těšit, kde ho uvidíme za pár let.

Tomáš Hyka

Zlatý rytíř z Vegasu je dalším hráčem, který již v tomto roce v NHL nastoupil. Dokonce již k sedmnácti utkáním. Nedá se ale říct, že by se mu obzvlášť dařilo, když ze 17 zápasů vstřelil jen jeden gól a u tří asistoval. Na farmě se mu daří o dost lépe. Za Chicago Wolves (to je opravdu farma Las Vegas, ne Chicaga Blackhawks) ve 22 zápasech 8x rozvlnil síť a 15 x přihrával. 25 letý hráč má nakročeno taky k slibné kariéře.

 

Filip Zadina

Devatenáctiletý mladík Zadina je první hráč z našeho výběru, který si ještě debut v NHL neodbyl. Určitě si to představoval jinak, když byl v posledním vstupním draftu NHL vybrán již jako 6., Detroit Red Wings mu ale ještě nenabídl příležitost. Za Grand Rapids Griffins si zahrál v tomto ročníku 33 mačů ve kterých vstřelil shodně 10 branek i asistencí. Doufáme, že Filip již brzy dostane příležitost okusit nejlepší ligu světa.

 

Filip Hronek

Odchovanec hradeckého hokeje a spoluhráč Filipa Zadiny z Grand Rapids Griffins si už s na rozdíl od něj za Red Wings zahrál hodně krát. Dokonce hrál o 2 zápasy více v NHL, než na farmě (22 – 20). V AHL ale zaznamenal 18 bodů (5+13) zatímco v NHL jen polovinu (3+6).Ve svém mladém věku už má ale odehráno pořádnou porci zápasů v NHL a to je pro českého borce jen dobře.

 

Libor Šulák

Do třetice všeho dobrého zde máme dalšího hráče Grand Rapids, nejstaršího z této trojice, Libora Šuláka. Ten už si také stihl v tomto ročníku zahrát NHL. Bohužel ale v šesti zápasech nebodoval a v AHL taky nemá zrovna lichotivou bilanci. Za 38 zápasů vstřelil jen jeden gól a pouze 8x asistoval.

 

Martin Kaut

Devatenácti-letý orel z Colorada, Martin Kaut si bohužel zatím za hlavní tým – Avalanche ještě nezahrál. Účastník a jeden z nejlepších českých hráčů na Mistrovství světa juniorů 2018 si za Colorado Eagles zatím nasbíral 8 gólů a 9 asistencí ve 33 zápasech.

 

David Kaše

David Kaše, mladší bratr Ondřeje Kašeho, který pravidelně hájí barvy Anaheimu Ducks si taky ještě neodbyl premiéru v NHL. Za farmu Philadelphie – Lehigh Valley Phantoms si zahrál 20 soutěžních zápasů. V nich vstřelil 4 branky a na 9 přesných zásahů nahrával. Snad si bývalý útočník Chomutova a Kadaně brzy připíše první zápasy v nejlepší hokejové lize.

 

Andrej Šustr

Obránce Andrej je úplně v jiné situaci, jako všichni předešlí. Jako jediný z nich NHL už velmi dobře zná. Šustr má na svém kontě totiž již 370 zápasů za Tampu Bay Lightning, ve které hrál od sezóny 2012/13. Před touto sezónou byl týmem ale nečekaně umístěn na listinu volných hráčů, odkud si ho stáhl právě Anaheim. Za ten ale hrál zatím jen 5x a nebodoval. Na farmě San Diego Gulls si připsal 16 startů a bodoval 2x, oba body má za asistence. Není to úplně nejlepší bilance, ale to se určitě zlepší, jelikož Andrej je velmi kvalitní a zkušený hráč.

Josef Kořenář

Brankář ze San José, který zářil společně s Jakubem Škarkem na Mistrovství světa juniorů 2017 sice ještě nehrál za první tým, za Barracudu ale odchytal již 18 utkání s hezkým průměrem 2,22 gólů za zápas a úspěšností 91,9%.

Pavel Francouz

Z brankářské dvojice, kterou zde máme, je Francouz poněkud úspěšnější. V NHL již za Avalanche nastoupil 2x, průměr gólů na zápas měl pouhých 1,96. Procentuální úspěšnost 94,29% je velmi krásná, a doufáme že si to udrží i v dalších zápasech, které snad brzy přijdou. Colorado Eagles si už připsalo 28 zápasů, ve kterých Francouz startoval v brance. Zde měl průměr 2,80 gólů na zápas a úspěšnost 91,6%.

V AHL máme celkově skoro na 40 kvalitních hráčů, kteří se snaží zabojovat o místo v lize o úroveň vyšší. Ne všem se sice daří, rozhodně je to ale kvalitní základna hráčů, která může dříve či později prorazit. A kdo ví, možná budou někteří z těchto hráčů velkými hvězdami a to jak v NHL tak v reprezentaci, kde už by to konečně chtělo pořádný úspěch.

Shrnutí (úspešné?) kariéry Radima Vrbaty!

(Foto: wikipedia.org)

Radim Vrbata. Bývalý Český hokejista, hráč slavné NHL a reprezentant již ukončil svoji hokejovou kariéru. Stalo se tak osmého dubna 2018. My si jeho kariéru dnes připomeneme.

Radim se narodil v Mladé Boleslavi. Zde také začal svoji hokejovou pouť. V sezóně 1997/98 hrál svoji první sezónu ve „velkém“ hokeji. Za Mladou Boleslav U20 nastoupil ke 35 utkání a musím říct že zde byla jeho sezóna veleúspěšná. Za tyto zápasy nasbíral neskutečných 42 gólů a připsal si dokonce ještě 31 asistencí.

Další sezónu se chtěl posunout výš a zvolil jako ideální cestu Quebec Mayor Junior Hockey League. V týmu Hull Olympiques odehrál 2 sezóny a nasbíral 113 zápasů s bilancí 51 gólů a 83 asistencí. V play-off si pak přidal dalších 38 zápasů s devíti brankami a dvaceti dvěma asistencemi. Po sezóně si ho draftovalo Colorado, celkem jako 212. hráče.

Další sezóna, tedy 2000/01 byla taky dalším důležitým milníkem. Ano, kromě velmi vydařeného angažmá v Shawinigan Cataractes (také QMJHL), kde si připsal neuvěřitelných 120 bodů v 55 zápasech (56+64) taky poprvé reprezentoval. A to přesně na Mistrovství světa do 21 let. Zde odehrál 7 zápasů ale vstřelil pouhý jeden gól a 2 připravil.

Další důležitá sezóna je sezóna 2001/02. V tomto roce poprvé nastoupil k utkání v NHL. Střídavě hrál také na farmě – Hershey Bears. V NHL ale odehrál fantastických 52 zápasůˇ(+ 9 v play-off) a v nich si připsal 30 bodů. Na nováčka velmi slušná bilance. V další sezóně odehrál za Colorado 66 zápasů a připsal si shodně 30 bodů. Následně byl ale vyměněn do Caroliny, kde odehrál dalších 10 zápasů, kde 5x skóroval. Ani Colorado ani Carolina se ale neprobojovaly do vyřazovací části NHL. Důležitou událostí bylo ale jeho první Mistrovství světa „dospělých“, Kde odehrál všech 9 zápasů. Celkově si v reprezentaci za sezónu připsal ještě další 3.

Sezónu 2003/4 odehrál opět v Carolině, kde odehrál 80 zápasů, připsal si ale jen 25 bodů a Hurricanes se ani nedostali do play-off. Další sezónu měla NHL výluku a proto se Vrbata přestěhoval do Liberce. Zde uplatnil svoje schopnosti které získal v nejlepší lize světa a dotáhl Bílé tygry do play-off.

Potom následovaly 3 sezóny v NHL, kde hrál sezónu a půl za Carolinu, potom ji vystřídal za Chicago a to po další sezóně a půl za Phoenix, kde odehrál rok. Během těchto let se ani jednou nepodíval do vyřazovací části o Stanleyův pohár, nemůžeme ale říct, že z hlediska hráče nebyly úspěšné. Ročník si prodloužil třemi zápasy na svém druhém Mistrovství světa (2008) a celkem za reprezentaci odehrál 10 utkání.

Další rok v NHL ale začal špatně a následoval nepovedený přestup do Tampy Bay. Po pouhých 6 bodech z 18 zápasů byl na hostování v Boleslavi a následně v Liberci. Za celý ročník odehrál pouhých 36 zápasů.

NHL kariéru další rok restartoval v klubu Phoenix Coyotes, již neexistujícím klubu, který se přesídlil do Arizony. V třech letech postupně 3x okusil vyřazovací boje. Zde začaly jeho nejlepší momenty v NHL.

Následovala další výluková sezóna, který ale nebyla neodehrána celá. Vrbata za Phoenix nastoupil k 34 zápasům a poté šel do Boleslavi, která v tu dobu hrála druhou nejvyšší českou ligu. Za ní ale odehrál jen 2 zápasy. Zahrál si ale na svém třetím a posledním mistrovství světa kde odehrál 8 zápasů a už s áčkem na hrudi.

Novou sezónu 2013/14 odehrál také v Phoenixu, ale tým se nedostal do play-off a Vrbata ho po konci vyměnil za Vancouver. Zde hrál 2 sezóny, v té první postoupil do vyřazovací části, v druhé nikoliv. Tahle sezóna nebyla tolik vydařená a v NHL už působil opět tým Coyotes, již ale Arizona a Radim Vrbata se rozhodl vrátit se tam, „kam patřil“. V Arizoně odehrál 81 utkání, dokonce jako asistent. Tým se ale neprobojoval do play-off a Vrbata tak ještě na sklonku své kariéry zkusil změnu.

Jeho poslední rok v NHL byla sezóna 2017/18 a to v týmu, kde ještě nebyl – ve Floridě Panthers. Zde už ale nedostal takový příděl zápasů, odehrál jich jen 42 a zaznamenal již pouze 14 bodů. Po sezóně se rozloučil a ukončil aktivní hráčskou hokejovou kariéru.

Radim Vrbata, jak sám řekl, vždy snil o návratu domů, do Boleslavi. Po sezóně již ale cítil, že tělo i hlava je proti a proto se rozhodl pro úplný konec. Jak jste se už ale jistě dočetli, Radimova kariéra byla velmi úspěšná.

 

Shrnutí:

NHL: 1057 zápasů, 284 branek, 339 asistencí

QMJHL: 128 zápasů, 107 branek, 147 asistencí

ELH: 63 zápasů, 30 gólů, 26 asistencí

Mistrovství světa: 27 zápasů, 10 gólů, 7 asistencí

Reprezentace: 48 zápasů, 19 gólů, 13 asistencí

Vancouver bojuje o play-off. Chce ho ale opravdu hrát?

(foto: zimbio.com)

Zavádějící titulek, ale ano, někdy se prostě do play-off tým nežene za každou cenu. Je tohle případ Kosatek ze západu Kanady? Zde jsou plusy a mínusy jejich počínání v ročníku 2018/2019.

Tampa, Washington, Pittsburgh, Boston a další. To jsou týmy, u kterých by nepostup do vyřazovacích bojů znamenal tragédii. Od doby zavedení platových stropů se organizace rozdělily do takových tří okruhů.

1 – „Chceme Stanley Cup a pro jeho zisk uděláme první poslední.“ Zahodí proto i několik draftových voleb, včetně těch elitních.

2 – Na hraně postupu. To jsou ty týmy, které buď už mají to úplně nejlepší nejspíše za sebou, stále ale dokáží alespoň bojovat o konferenční čtvrtfinále. Druhá varianta této skupiny tkví v zrcadlové podobě. Celek je už z nejhoršího venku a pomalu se začíná prokousávat do elitní šestnáctky.

3 – „Víme, na čem jsme, proto se soustředíme spíše na zisk nových talentů a pozici na draftu.“ A tu nejlepší pozici si vyslouží špatnými výkony v základní části.

Otázkou tedy zůstává, do které z těchto kategorií Vancouver aktuálně patří. Vypadá to na dvojku, ale je tomu opravdu tak? Pohled do historie:

Edmonton byl od roku 2006 deset let bez play-off, a pak najednou vyletěl. Z posledního místa Pacifické divize obsadil po roce druhé a zavřel pusu všem kritikům, kteří poukazovali na špatnou práci s mládeží. V play-off došel do druhého kola, kde nestačil až v sedmi zápasech na Anaheim. V pořádku, to všichni brali, přeci jen se jednalo o tým bez zkušeností s touto fází sezóny.

Jenže další sezónu měl být ještě silnější. Bohužel pro Albertu následoval propad o propastných 35 BODŮ! Návrat zpět k tomu, co bylo v té strašlivé desetiletce. Aktuálně je na tom podobně jako Vancouver, tedy balancuje na tenké hraně postupu.

Je tedy Vancouver připraven na play-off? Není náhodou 9. místo v konferenci vůbec to nejhorší, co může tým v přestavbě potkat? (Play-off si nezahraje a ani na draftu nebude mít slušnou pozici.)

Jak se to vezme, existuje ale také světlý příklad. Winnipeg Jets. Tryskáči po znovupřestěhování do centra Manitoby neprožívali zrovna světlé období, jenž si převzali z Atlanty. I tam si zahráli jedno „Stanley Cup Playoffs“ v roce 2015, ve čtyřech zápasech nestačili na Ducks. Jenže tam byla situace jiná – všichni věděli, že další sezónu bude možné opakovat něco podobného jen těžko.

I proto přišel propad a zisk finského snipera – Patrika Laineho. Ano, sice tomu výrazně pomohla i draftová loterie, při které se Winnipeg posunul ze šestého místa na druhé, i tak by byl ale výběr kvalitní (Tkachuk, Keller, Sergachyov). Následovala ta plonková sezóna, kterou dost možná dotáhne do finiše i Vancouver, ve která Jets obsadili 9. místo v Západní konferenci.

Následoval ale boom a jízda až do konferenčního finále, kde nestačili na symbol celé sezóny z Vegas. Najednou na sebe tým přitáhl oči všech znalců i neznalců a pod tímto tlakem vstoupil do letošní sezóny. A s velkou bravurou to zatím zvládá. Je v užší špičce celé ligy a bojuje o trofej pro vítěze konference.

Který z osudů čeká Vancouver? Čeká je po třech letech stará starost? Fanoušci Kosatek, nezoufejte, máte skvělý základ a draft není všechno…

Philadelphia se v letošním ročníku trápí! Nedaří se ani Voráčkovi

(foto: journalmetro.com)

Týmu, jenž byl v dřívějších sezónách pravidelným účastníkem play off severoamerické soutěže se v letošní sezóně nedaří. I když se v posledních utkáních Philadelphii začalo dařit, tak se v tabulce Východní konference hokejisté Flyers nacházejí na patnáctém místě, a mají na kontě dvaačtyřicet bodů. Stále se ale řeší, zda Jakub Voráček zůstane v týmu, nebo po 8 letech změní působiště?

Na rozdíl od minulé sezóny, kdy hráči Philadelphie vybojovali šesté místo v základní části ve Východní konferenci, a postoupili do play off, kde vypadli v osmifinále s jedním z adeptů na zisk Stanleyova pohárů, se Letcům v té letošní nedaří skoro nic. Jeden z největších problémů má tento tým na postu brankáře, kde v tomto ročníku vyzkoušeli trenéři již sedm gólmanů včetně Michala Neuvirtha, který je ovšem v této chvíli stejně, jako Brian Elliott a Anthony Stolarz zraněný.

Trenérům nedělají radost ani dlouholeté opory týmu, jenž nedosahují takových výsledků jako v předešlých sezónách. Skvělým příkladem je Wayne Simonds, který doposud nasbíral pouze 22 bodů, což je od útočníka jeho kvalit málo. S formou se nepotkává řada dalších hráčů, mezi které patří také pro nepotěšení českých fanoušků útočník Jakub Voráček, jenž byl v dřívějších sezónách oporou svého týmu.

Jakub Voráček je sice druhým nejproduktivnějším hráčem Philadelphie, ale jeho výkony neodpovídají těm z předchozích ročníků, kdy byl postrachem pro obrany soupeřů. Český forvard navíc patří v kategorii +/- k nejhorším hráčům ligy, což dokazuje formu nejen samotného Voráčka, ale i celého týmu.

I když je český útočník v poslední době výrazně kritizován, určitě nepatří do starého železa, a nemáme důvod ho předčasně odepisovat. Je mu devětadvacet let a má před sebou dosti pravděpodobně ještě velkou část kariéry, ve které by dost možná měl uvažovat o změně týmu. Přeci jen ve Philadelphii působí osmým rokem a jak se říká „nic se nemá přehánět“, takže, i když jeho srdce několik let patřilo a stále patří oranžovo-černým Letcům, tak by mu přestup do jiného týmu mohl pomoci, a posunout ho dále v jeho bohaté kariéře.

Philadelphia bude tak nejspíše potřebovat obměnu kádru, jenž je už dlouho dobu dosti podobný, a neprochází mnoha změnami. V posledních utkáních se výkony mužstva sice o trochu zvedly, když nejprve hokejisté Philadelphie porazili na domácím ledě Minnesotu v poměru 7:4, a zvítězili také dnes v noci proti favorizovanému Bostonu, ovšem na vydařenou sezónu to zatím nevypadá.

 

 

 

Šachová partie s brankáři v plném proudu, kdo na ní vydělá nejvíce?

Autor: Pavel Mandát
(Foto: hokej.zlin.cz)

Během uplynulých dní se v hokejové Tipsport extralize odehrály brankářské šachové partie, za které by se nemusel stydět snad ani někdejší velmistr této hry Garri Kasparov. Celá už tak třaskavá záležitost, navíc bude mít dost možná další pokračování. V tomto článku si postupně rozebereme situaci všech zainteresovaných a navíc předestřeme další vývoj, který by mohl nastat.

Aktér první – Libor Kašík
Šestadvacetiletý odchovanec zlínské hokejové školy, se před touto sezonou vydal na vysněné zahraniční angažmá. Jeho novým domovem se měl stát ruský Amur Chabarovsk, jenž působí v KHL. Kašík byl do klubu přiveden jako budoucí brankářská jednička, vedení ruského celku si od něj slibovalo, že naváže na výkony z české extraligy, neboť v ní platil za špičkového brankáře, však také dovedl zlínské berany k ligovému titulu, to se psala sezona 2013/2014. Nutno zmínit, že se Kašíkovi úvod jeho prvního zahraničního angažmá podařil, jelikož Chabarovsku dokázal vychytat triumf na přípravném turnaji před sezonou, který se uskutečnil v Kazachstánu. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že šestadvacetiletý brankář zvládne roli, jenž od něj byla očekávaná. Jenže s příchodem ligových zápasů jakoby se vše otočilo s 180 stupňů. Už úvodní měření sil Amuru nevyšlo, na ledě Spartaku Moskva musel Kašík šestkrát lovit puk ze své sítě. Výsledek? 3:6 a co hůř zlepšení výkonů nepřicházelo. Postupně začal více příležitostí mezi třemi tyčemi dostávat mladý Yevgeni Alikin a když ruský managment přivedl dalšího gólmana Alexeie Murygina, bylo jasné, že s Kašíkem již klub na pomezí čínských hranic nepočítá. To se potvrdilo v průběhu listopadu, když obě strany rozvázaly svoji původně dlouhodobou smlouvu.

Následně samozřejmě začala vyjednávání o dalším Kašíkově angažmá. Hlasitě se spekulovalo například o Mladé Boleslavi, či Kometě Brno. Právě brněnský majitel Libor Zábranský nakonec stále ještě mladého gólmana získal do svých služeb. Kašík zvolil angažmá na jihu Moravy dle svých slov ze dvou důvodů, tím prvním byla blízkost k rodině, tím druhým pak nesporné ambice extraligového mistra z posledních dvou let, přičemž snaha získat třetí titul byla pro Kašíka jak sám řekl tou hlavní motivací k příchodu pod Špilberk. Z jeho angažmá v modrobílém dresu však nebyli od samého počátku nadšeni brněnští fanoušci, ti měli ještě v živé paměti vyhrocené bitvy, jenž proti jejich klubu absolvoval Kašík ještě coby opora Zlína. Nejlepší extraligový brankář sezony 2013/2014, byl však připraven získat si stálé místo u svého nového zaměstnavatele. Jenže stín jeho nevydařeného angažmá v Chabarovsku jakoby ho provázel i na jihu Moravy. Nejisté zákroky, kolísající výsledky a v neposlední řadě rostoucí nevole ze strany příznivců klubu dávaly tušit, že ani v Kometě pověstná pšenka Kašíkovi příliš nepokvete. Patrně svůj nejlepší zápas odchytal brankář s číslem 39 v dresu Komety na začátku prosince. Trochu paradoxně se tak stalo proti mateřskému Zlínu, na zimním stadionu Luďka Čajky přispěl k brněnskému vítězství 27 úspěšnými zásahy, v tu chvíli ještě nemohl tušit, že se takřka přesně o měsíc později bude hlásit ve Zlíně, už jako brankář místních beranů.

S přibývajícím časem totiž dostával stále více příležitostí jako brankář číslo jedna Karel Vejmelka a když se na mistrovství světa “dvacítek” ve skvělé formě ukázal Lukáš Dostál, na Kašíka by rázem zbylo jen místo na tribuně. To by byla nekomfortní situace jako pro klub, tak i pro hráče samotného. Proto brněnský hokejový boss Libor Zábranský nabídl služby Libora Kašíka Zlínu a tím se dala brankářská škatulata do pohybu. Je otázkou zda dokáže vzrůstem nevysoký muž s maskou navázat na své výkony předešlých sezon? Na východě Moravy doufají, že ano, ale jestli se mu to podaří ukáže až čas.

Aktér druhý – Jakub Sedláček
Jakub Sedláček je dalším odchovancem zlínského hokeje. Osmadvacetiletý gólman se do mateřského klubu vrátil po několikaletém působení v Dinamu a Riga, kde skončil před loňskou sezonou. Loni následně vystřídal několik klubů, mihl se v Hradci Králové, italském Bolzanu, jenž hraje mezinárodní EBEL ligu nebo Slovanu Bratislava. Nikde si, ale nevybojoval post jasné jedničky, zájem o něj byl sice v již zmíněném Bolzanu, ale Sedláčkovi byla EBEL málo. To přirozené znamená, že brankáři, který dovedl Zlín během sezony 2012/2013 ke stříbrným medailím chyběla zápasové praxe, což byl přesně důvod jeho návratu do Zlína.

Beranům se před touto sezonou upsal na jeden rok. Martin Hosták měl sice zájem o delší spolupráci, ale Sedláček dal jasně najevo, že jeho prioritou je stále angažmá v zahraničí. Tento fakt hrál v událostech příštích měsíců dost zásadní roli. Sedlo jak se zlínskému odchovanci přezdívá začal sezonu rozpačitě. Lepší výkony střídal s těmi horšími, nutno podotknout, že chytat za letošní zlínskou obranou není žádný med, ale i tak si od něj na východě Moravy slibovali zřejmě o něco víc. Své výkony sice postupně zlepšoval, nicméně stále jim v mnoha případech chyběla určitá nadstavba, právě taková jakou ve žlutomodrém dresu předváděl loni Kašík. Přesto nikdo nečekal, že na začátku ledna bude Sedláčkovi oznámena výměna do pražské Sparty. ” Byl to šok pro mě i celou kabinu”, nechal se okamžitě slyšel osmadvacetiletý brankář. Generální manažer beranů Martin Hosták zdůvodnil tento krok délkou smlouvy jenž Libor Kašík podepsal, ta má platnost až do konce roku 2021, načež Sedláčkův kontrakt by vypršel 30 dubna 2019 a gólman se zkušenostmi z KHL nejevil příliš zájem o jeho prodloužení. Z pohledu Zlína dává tento krok logiku. Podpisem Kašíka si žlutomodří zajístili brankářskou jedničku na příští sezony, ovšem všichni víme, že finanční situace není u dlouholetého účastníka nejvyšší soutěže zrovna ideální, právě proto musel Sedláček z kola ven. Jinými slovy dva tak nákladné brankáře si klub z Baťova města dovolit nemůže.

Po službách Jakuba Sedláčka okamžitě sáhla Sparta, dost možná překvapivý krok, neboť Pražané po letech hledání konečně nalezli v Matěji Machovském solidní brankářskou jedničku. Situace zlínského odchovance tedy bude v hlavním městě poněkud jiná, než na jakou byl zvyklý na východě Moravy. Z nepostradatelné brankářské jedničky se totiž stane sice nadstandardní , ale stále jen brankářskou dvojkou, alespoň pro začátek. Neméně podstatnou otázkou je zda tento krok sparťanského manažera Michala Broše nevyvolá v brankovišti jeho týmu nervozitu, právě tohoto se někteří fanoušci Pražanů obávají, koneckonců příliš kohoutů na jednom smetišti to nikdy nedělalo dobrotu. I z tohoto důvodu bude zajímavé vývoj brankářské situace v hlavním městě sledovat. Sparta je už tradičně ambiciozním klubem, který se, ale trápí. Loni jí vystavil stopku Liberec už v předkole vyřazovacích bojů a podobný neúspěch je proto letos velkým strašákem, pro fanoušky i pro organizaci samotnou.

Aktér třetí – Marek Čiliak?
Marek Čiliak sice ještě do této brankářské šachové partie nepromluvil, ale to by se mohlo rychle změnit. Brněnský hokejový hrdina z posledních dvou let, kdy vychytal Kometě dva mistrovské tituly odešel před letošní sezonou do Slovanu Bratislava, vidina vyzkoušet si KHL byla velmi lákavá. Nicméně Slovan nepatří ke klubům, které by měly v KHL výraznější úspěchy, většina jeho sezon končí už během ledna, kdy kvůli ztrátě šancí na postup do play -off začne rozprodávat svůj kádr.
Situace přitom nebude jiná zřejmě ni letos. Ze slovenské metropole už se stěhoval například Michal Řepík a šušká se, že stejný osud čeká rovněž Čiliaka. Dávalo by to smysl, Slovanu už v podstatě o nic nejde, dohrát ročník se ctí je sice důležité pro každý kub, ale… Naopak Brno po odejití Libora Kašíka momentálně disponuje velmi mladým brankářským duem Karel Vejmelka – Lukáš Dostál, přičemž ani jeden z nich aktuálně nemá zkušenosti s vyřazovacími boji jako brankář číslo jedna. Libor Zábranský si je toho velmi dobře vědom, takže by zkušeného brankáře jako je Marek Čiliak ve svém týmu rád přivítal. Ať situace dopadne jakkoliv, dozvíme se to již brzy. Přestupové okno v tuzemské nejvyšší soutěži totiž končí už poslední lednový den. Každopádně podle mnohýh zdrojů už je návrat slovenského reprezentačního brankáře do Brna hotovou věcí. Nechme se překvapit.

 

Zlatý sen Nashvillu, klapne to letos?

(foto: jerseybig.top)

Před jubilejní 100. sezónou kanadsko-americké NHL byla jedna věc přeci jen stejná jako před každým jiným ročníkem, a to zápal bookmakerů a fanoušků pro hledání odpovědi na otázku „Kdo bude tím šťastným týmem, jenž ovládne celou ligu?“. Objevovaly se všelijaké odhady, ale na jeden celek pozapomněli snad i jeho vlastní fanoušci. V hlavním městě country hudby byl v říjnu roku 2016 relativní klid. Několik věrných fanoušků možná v koutku duše doufalo alespoň v ono osudné druhé kolo v play-off, ale na víc se nikdo neodvážil ani pomyslet. Kdo mohl tušit, že do Tennessee se řítí hokejové šílenství, které na několik let zbarví celý kraj do klubových barev.

Když po rozšiřovacím draftu v roce 1998 zamířila NHL také do Nashvillu, všem bylo jasné, že se nejedná o úplně hokejovou baštu a předposlední místo Západní konference v úvodním ročníku rozhodně toto tvrzení nijak nevyvrátilo. O rok později dokonce skončili jako úplně poslední mužstvo na západě a vstup do elitní hokejové soutěže byl tedy velmi tvrdý. První play-off si Predátoři zkusili v roce 2004, ale moc dlouho se v něm nezdrželi, protože hned na úvod je vyprovodil vítěz konference Detroit v poměru 4:2 na zápasy. Nashville si v několika sezónách zkusil první kolo play-off, ale ročník 2008/09 přinesl konec sezóny bez účasti ve vyřazovacích bojích. Jaké je to zahrát si druhé kolo poznali Nashvillané až na jaře roku 2011, kde postoupili přes Anaheim, ale stopku jim vystavil Vancouver. Na přelomu desetiletí nastalo mírné zlepšení ale pak opět strmý pád do spodních, a hlavně nepostupových pater tabulky.

V naprosto zlomové sezóně 2016/17 byl Nashville posledním postupujícím týmem do play-off, ale byla v něm už dnes dobře známá jména, od elitní lajny „Jofa“ přes obranu se Subbanem a Josim, až po spolehlivého gólmana Pekku Rinneho. Od Chicaga, které Predátory také už několikrát poslalo na prázdniny, se očekával v prvním kole rychlý proces. K tomu sice skutečně došlo ale poté, co Blackhawks ztratili všechna 4 utkání, zůstaly hokejové veřejnosti spadlé čelisti. Klub, který se nikdy nedostal přes druhé kolo najednou dělal čest svému jménu a rozcupoval postupně Chicago, St. Louis a v konferenčním finále i Anaheim. Celkové finále se nakonec ukázalo jako moc velké sousto a ke Clarence S. Campbell Bowl už ta důležitější trofej nepřibyla. Pro klub, kterému ještě před pár lety hrozilo stěhování do kanadského Hamiltonu, to ale nebyl vůbec špatný výsledek.

I když se ve vyřazovacích bojích často ozývalo, že pro Nashville je to situace tzv. „teď nebo nikdy“, na podzim toho samého roku už patřili „Preds“ k žhavým kandidátům na titul a očekávání do jisté míry potvrdili. Na konci základní části se stali vítězi nejen své divize, ale se 117 body ovládli celou NHL a získali Presidents‘ trophy. Nejprve očekávalo Predátory v play-off Colorado, které po 6 utkáních padlo. Další souboj byl mnohými považován za předčasné finále konference, protože proti Nashvillským stál Winnipeg. Úchvatná sedmizápasová série ale vyvrcholila postupem Tryskáčů a Nashville tak dál o poháru jen snil. Po Presidents‘ trophy přibyla Nashvillu i další trofej, tentokrát individuálního typu, a to Vezina trophy pro Pekku Rinneho, jemuž patřil významný podíl na obou povedených sezónách.

A jak že to vypadá letos? I když Nashville před nedávnem potrápila šňůra 6 porážek v řadě, zdá se, že šlo jen o výjimečnou událost, protože i přes tuto významnou ztrátu bodů zůstavají na 3. místě v Západní konferenci, jen 2 body za vedoucími Calgary Flames. Predátoři fungují opravdu na týmové práci, což je hned jasné už při pohledu na tabulku kanadského bodování letošního ročníku v NHL. Zástupce žluto-modrého týmu nenaleznete ani ve vedoucích 50 hráčích. Ofenzivním tahounem celého týmu je v současnosti hráč, který klub stál Setha Jonese, Ryan Johansen. Ten se v dosavadních 46 utkáních podílel na 39 gólech a v počtu kanadských bodů mu náleží až 56. pozice. Nashville už nějaký pátek stojí zejména na výborné obraně, která se ale nebojí podpořit své kolegy v útoku, o čemž svědčí fakt, že hned za Johansenem jsou v počtu kanadských bodů dva obránci, Mattias Ekholm (34 bodů) a kapitán Roman Josi (32 bodů). Podívejme se také do prostoru mezi třemi tyčemi. Ten už řadu let hájí v nashvillské organizaci finská legenda Pekka Rinne. Za své výkony obdržel minulou sezónu již zmiňovanou „Vezinu“ a i ve svých 36 letech dosahuje letos ve 33 zápasech na téměř 92% úspěšnost zákroků. O budoucnost v tomto směru se nemusí u Predátorů bát, protože už pár sezón vychovává Rinne svého krajana, Juuseho Sarose, který dostává stále více prostoru. Ať se to nashvillským fanouškům líbí nebo ne, jeho čas se nezadržitelně blíží, zvlášť když Rinne po vypršení smlouvy v roce 2021 nejspíše ukončí kariéru. Saros se tuto sezónu ukázal v 17 duelech a drží si úspěšnost na 90,65 %. Celý kádr je navíc velmi stabilní, protože klíčoví hráči mají smlouvy obvykle až do roku 2022 a dál, vše tedy nasvědčuje tomu, že kvalitní výkony tohoto týmu budeme moci sledovat ještě nějakou chvíli.

Svěřenci zkušeného trenéra Petera Lavioletta to ale ani letos nebudou mít v cestě za vytouženým titulem lehké. Jestli se jim povede probojovat až do finále Stanleyova poháru, dost možná tam bude čekat Tampa Bay, která zatím prožívá snový vývoj a je považována za jednoho z hlavních adeptů na zisk slavné trofeje. Díky Nashvillu či Las Vegas však víme, že zázraky se dějí i v hokeji, kdo tedy může s jistotou říct, která dvě zvučná jména se představí ve finálových bojích? David Poile a jeho parta ale opět budou dělat maximum pro to, aby byli jedním z nich.

(Autor: Honza Fait)