Archiv pro měsíc: Únor 2019

Týmy pro play-out. Kdo se zachrání a koho potká pravděpodobně poslední baráž v nejbližších letech?


Autor: Jirka Michal (foto: hhsrampages.com)

Celých 52 kol. Tak dlouho mělo všech 14 týmů nejvyšší tuzemské hokejové soutěže, aby ukázalo, jak silné jsou a porvalo se s konkurencí o co nejlepší umístění. Pro některé ale stačilo o několik zápasů méně a již s jistotou můžeme tvrdit, že aktuální ročník pro tým bude propadák, v lepším případě neúspěch. Pravidla mluví jasně a týmy na 11.-14. místě si musí setrvání v extralize ještě zasloužit ve skupině o udržení. Pojďme si teď společně všechny tyto adepty představit.

Continue reading “Týmy pro play-out. Kdo se zachrání a koho potká pravděpodobně poslední baráž v nejbližších letech?”

Nikita Kucherov a jeho fantastická forma! Překoná historické tabulky?


Autor: Jiří Polášek (foto: nhl.com)

Jestli jste už někdy slyšeli, co je to hokej, pak už jste pravděpodobně slyšeli i o forwardovi Tampy Bay Lightning Nikitovi Kucherovovi. Tento hráč válí v kanadsko-americké NHL a zažívá životní sezónu, ve které on vládne bodování a Tampa jednoznačně vede ligu.

Continue reading “Nikita Kucherov a jeho fantastická forma! Překoná historické tabulky?”

Vzrůstající popularita univerzitního hokeje v Česku


Autor: Dan Kadlec (foto: Dan Kadlec, Dominik Pasker)

Od roku 2014 se mezi univerzitami z České republiky, Slovenska a Maďarska. V minulosti se ještě účastnila univerzita z polské

Krynice, ta letos ovšem nezasahuje do ligy. Novinkou EUHL (Evropská univerzitní hokejová liga) pro tento ročník mělo být zavedení severní divize, pro švédské vysoké školy, doposud však se nepodařilo zahájit tyto klání.

Continue reading “Vzrůstající popularita univerzitního hokeje v Česku”

Shrnutí bláznivého kola v Tipsport Extralize!!


Autor: Jiří Polášek (foto: pixabay.com)

Středeční duel Plzně, do které přijel o předkolo bojující Zlín nám uzavřelo 46. kolo extraligy. Do konce základní části zbývá již pouhých 6 kol a boje o play-off vrcholí. Všechny týmy jednou na 100% a snaží se své postavení ještě co nejvíce vylepšit. My se nyní podíváme na nejzajímavější a nejneočekávanější výsledky tohoto kola. Zrodily se hned tři překvapení..

Litvínov – Třinec 0:5

Vezmeme to pěkně popořadě. V prvním zápase se nám představil domácí Litvínov, který potřebuje nutně body, aby si zajistil místo v předkole vyřazovací části. Po kompletním kole je nyní jedenáctý se shodným počtem bodů s berany se Zlína. Proto se čekala nehorázná bitva do poslední chvíle. Ta ale vůbec nepřišla a naopak Oceláři už po 10 minutách odehrané hry vedli pohodlným náskokem tři ku nule. Trefili se A. Raška, M. Ružička a M. Gernát. Litvínov v první části vystřelil na branku jen sedmkrát a dá se říct, že byl “marný”. Čekalo se, že do druhé třetiny vlítnou žlutočerní hráči o to víc, a budou chtít manko stáhnout, ale stal se přesný opak. Po dalších třech minutách V. Svačina slavil 4. Třinecký gól. Zajímavostí je, že si asistenci k tomuto gólu připsal i brankář hostů, výtečný Šimon Hrubec. Dále přišly ještě 2 vyloučení na obou stranách, žádný z mančaftů je ale nedokázal potrestat. Litvínov si sice polepšil ve střelbě a dokonce soupeře přestřílel 11 ku 6, úspěšnost střelby ale zůstala na nula procentech. Třetí třetina už nebyla moc zajímavá, M. Růžička v čase 13:17 ještě zvýšil na 0:5 a nadělil tak Litvínovu společně se spoluhráči nechvalně proslulého “bůra”. Okolo patnácté minuty sice ještě hosté měli výhodu v podobě přesilovky 5 na 3, nedokázali ale už ani korigovat skóre a všechny body přenechali Třinci.

Vítkovice – Chomutov 9:1

Pravděpodobně úplně nejpřekvapivějším výsledkem skončil právě tento zápas. Vítkovice musely prakticky většinu února trávit venkovními zápasy, jelikož v jejich hale se hrál tenisový Davis Cup, poté Fed Cup. Ostravský tým svoji pouť po hřištích soupeřů ale rozhodně neměl vydařenou, vlastně forma byla dost tragická, jelikož 4x po sobě prohrál. Tým se postupně dostal až na 6. místo, kde už ho pomalu stíhala Sparta s Mladou Boleslaví. Chomutov naopak nezažíval zlé období, po Litvínovu dokázal o body připravit i velmi silnou Plzeň a následně se mu podařilo proti Spartě ukrást aspoň bodík. Jenže Ostraváci šokovali. Gól ve druhé minutě by se ještě dal přežít. V čase 2:26 se trefil R. Szturc. 50 sekund hry ale stačilo stejnému hráči na druhý gól. A aby toho nebylo málo, po chvíli padla další branka, tentokrát byl střelec J. Lev. Domácí tak za 1 minutu a 16 sekund 3x zasáhli Chomutov dá se říci do srdce. To co zvládl Třinec v zápase výše za 10 minut zvládly i Vítkovice, ba jim na to stačilo i o 5 minut méně. J. Peters poté už neměl sílu zvládat, co se na hřišti děje a přepustil místo ve svatyni D. Pavlátovi. I ten si ale okusil, jaké je to dostat ne jeden gól, a to ještě v první třetině, kdy v čase 12:53 zvýšil J. Schleiss. V druhé třetině utrpení pokračovalo. Na 5:0 zvýšil P. Trška, dále skóroval R. Tybor a do třetice v této třetině se trefil R. Szturc a zkompletoval tak hattrick. Gól to nebyl jen tak ledajaký, Roman Szturc si totiž najel do samostatného úniku a skóroval při vlastním oslabení! Gólostroj ve třetí třetině P. Zdráhal opět uvedl do provozu. Skóre bylo 8:0 a vypadalo to, že si hosté uříznou pořádnou ostudu. Vítkovice totiž zápasu dominovaly, měly několik tutovek, které neproměnily a zkoušely místo střel parádičky, což si u tohoto vývoje zápasu určitě mohly dovolit. V 10. minutě třetí třetiny přišla další pohroma, když byl R. Tybor faulován a pískal se samostatný nájezd. Ke štěstí Pirátů ho ale neproměnil. Jenže to napravil o 33 sekund později kapitán R. Olesz. Fanoušci volali po desítce. Tu naposledy Vítkovice vstřelily před 27 lety. To ale nebude konečné číslo, jelikož tým z Ostravar Arény skončil svoji ostrostřelbu s 9 zásahy. Aspoň čestný gól v 52. minutě do sítě prodral M. Tomica a D. Dolejš, který zaskakuje za zraněnou jedničku P. Bartošáka první nulu v sezóně neudržel. Vítkovice ale rozdrtily Chomutov 9:1 a zajistily si 10. výhru v řadě na domácím ledě, což je dost dobrá bilance.

Plzeň – Zlín 9:2

Domácí Indiání, kteří měli dlouhou dobu menší počet zápasů než ostatní už se zápasově dotáhli a po středeční dohrávce už okupují druhé místo extraligové tabulky. Zlín naopak bojuje, jak už zde bylo zmíněno s Litvínovem a dalšími týmy o předkolo play-off. Začátek zápasu nebyl klidný a po minutě a něco málo k tomu přišel první trest pro Plzeňské. Následně si zase hostující berani nepohlídali počet hráčů na ledě. V sedmé minutě P. Straka dostal svůj projektil přesně tam kam potřeboval a nasměroval tak západočeský tým do mírného vedení. Takhle třetina také skončila a debaklu nic nenasvědčovalo. Jenže pak přišla gólová show Milana Gulaše. Ten začal ve 4. minutě druhé třetiny. Po něm se do poloviny trefil z přesilovky ještě J. Kracík. Hned po překlopení zápasu do druhé půle se během dvou minut trefili z přesilovky D. Kindl a po něm V. Němec. L. Kašík už na to neměl nervy a přepustil místo T. Štůralovi. Poté dokázal Zlín snížit na 5:1, jenže do sirény se opět trefil Gulaš, a to dokonce v oslabení. Jak byla druhá třetina špatná, tak třetí by jí možná i překonala. Hned po 25 sekundách od startu skóroval Gulaš potřetí. O necelé tři minuty počtvrté a jeho gólová smršť si ještě jeden zásah připsala v 6. minutě v přesilovce 5 na 3. P. Kubiš ještě kosmeticky upravil na 9:2, ale už bylo dávno hotovo. Milan Gulaš předvedl fantastický výkon, kdy si připsal 5 gólů a jednu asistenci. Stal se tak čtvrtým hráčem v historii, který za 1 extraligový zápas skóroval právě pětkrát. Nutno zmínit, že na 4 góly mu přihrál ostřílený borec J. Kovář.

Extraliga ruší baráž. Dobrý krok a nebo cesta do pekel?


Autor: Pavel Mandát (foto: hockeyshot.ca)

Na počátku února rozpoutal prezident ČSLH Tomáš Král debaty o zrušení extraligové baráže, kterou chtěl nahradit přímým postupem do nejvyšší soutěže, respektive samozřejmě i přímým sestupem.  Tento krok se však nezdál jako reálný, neboť naprostá většina extraligových klubů byla proti. Přesto Tomáš Král tento svůj záměr nakonec prosadil, v následujícím článku si zkusíme rozebrat, zda je to dobrý krok a nebo nikoliv.

Klubům navzdory

Debaty o zrušení baráže se letos neobjevily poprvé, už loni přišly s touto myšlenkou možná trošku překvapivě Karlovy Vary. Ty ústy svého majitele Karla Holoubka tvrdily, že by přímý postup byl sportovně nejspravedlivější cestou, nutno podotknout, že Západočeši tento záměr přednesli v době, kdy jakožto lídr druhé nejvyšší soutěže útočili na postup do extraligy. Tak či tak tehdy bylo všech 14 klubů nejvyšší soutěže rezolutně proti, a tak byla myšlenka smetena ze stolu. Letos se o stejnou věc pokusil již zmíněný Tomáš Král, přičemž na začátku února tvrdil, že pro tento krok získal o poznání větší, leč stále nedostatečnou podporu. To se potvrdilo.  Se zrušením baráže souhlasil především Liberec, Kometa Brno, Sparta, Chomutov, Karlovy Vary a Vítkovice což je stále extraligová menšina. Tomáš Král nicméně má pravomoc prosadit si dané kroky i bez souhlasu APK (asociace prof. klubů) a ačkoliv sám tvrdil, že nechce jít proti extralize, nakonec přesně tento krok učinil. Zavedení přímého postupu a sestupu z nejvyšší soutěže totiž protlačil na zasedání výkonného výboru hokejového svazu bez většinové podpory APK. To samozřejmě vyvolalo poměrně velkou vlnu nevole, asi nejostřeji se na adresu svazového šéfa vyjádřil majitel Hradce Králové Miroslav Schön, jenž ve svém vyjádření zmínil velkou nelibost a uvedl, že se Tomáš Král zpronevěřil českému hokeji. Zároveň dodal, že bude se svými právníky hledat cestu, jak toto rozhodnutí zvrátit. Podle jeho slov by extraligu měl hrát pouze tým, který si účast v elitní tuzemské soutěži vybojuje v přímé konfrontaci s jejím nejhorším týmem. Další odpůrci tohoto kroku uvádějí diváckou atraktivitu barážových bojů, nebo brzký konec sezony pro některé týmy z nejvyšší soutěže.

Dárek pro účastníky 1. ligy

Největší radost mají ze zrušení baráže pochopitelně ambiciozní prvoligové kluby, mezi které řadíme Jihlavu, Kladno, České Budějovice a Vsetín. Tento čtyřlístek má momentálně jako jediný z Chance ligy možnost pomýšlet na extraligu, přičemž nedá se očekávat, že se tato skupina v nejbližší době nějak výrazně rozšíří. Jejich nejčastějším argumentem je náročné play off během něhož často přijdou o vinou zranění o některé důležité hráče, což se pak samozřejmě negativně projeví na možnosti v baráži uspět. Naopak odpadlíci z extraligy se často na baráž systematicky připravují už od ledna, to je i letošní případ Pardubic. Tým z vyšší soutěže pak má nespornou výhodu ve formě ušetřených sil. Na druhou stranu vyřazovací boje Chance ligy mají momentálně jen dvě kola, tedy čtvrtfinále a semifinále, finálové boje se od zavedení prolínací baráže zrušily, jelikož do ní postoupily vždy dva nejlepší týmy z 1. ligy, takže by finále bylo naprosto zbytečným. Z pohledu prvoligistů tak jde o zcela jednoznačné zvýhodnění oproti současnému modelu. Zahrají si tři série a pokud v nich uspějí čeká je vstupenka do následujícího extraligového ročníku.

Sportovně nejspravedlivější cesta? Zdání možná klame

Velké rozbory se vedou kolem tvrzení, zda to je a nebo není sportovně nejspravedlivější cesta. Ti, kteří tvrdí, že ano zmiňují, že klub, jenž celou sezonu vyhrává má právo automaticky se posunout o level výš, to je bez pochyby logická úvaha. Naopak odpůrci zmiňují ošidnosti tohoto řešení. Když se například jakémukoli celku nepodaří začátek soutěže, bude to mít s se smazáním bodového manka velmi těžké. K tomu doplňte, že týmy investují do hokeje ohromné finanční prostředky, takže pád o soutěž níž může mít dopad na celé budoucí směřování dané organizace. Vedení českého hokeje zmiňuje fakt podle něhož zrušení baráže omezí “spekulace” s výsledky, asi nikdo už nechce zažít ostudnou frašku, která se odehrála v předposledním kole loňské baráže, kdy jak Karlovy Vary, tak i Litvínov potřebovaly bod, který si zajistily remízou 0:0. Nebojím se říct, že tehdy šlo o pověstný plivanec do tváří všech fanoušků hokeje, však také příznivci obou mužstev dali tehdy hodně nahlas najevo svou nespokojenost.  Jenže říkám si… jak se asi budou chovat manažeři klubů ohrožených přímým sestupem dejme tomu 10 kol před koncem základní části? Představte si situaci, kdy je tým na 12, 13 a 14 místě v rozmezí pár bodů, k tomu připočtěte strašáka v podobě opuštění soutěže a máme tu koktejl ingrediencí, který může v konečném důsledku znamenat pokus o zmanipulování nejen jednoho zápasu, ale často i celých kol. Nemyslím si, že tohle je něco o co by měla extraliga stát, může to znamenat poškození jejího dobrého jména. Není bez zajímavosti, že naopak nejvyšší fotbalová soutěž od přímého postupu/sestupu pomalu upouští. Zároveň souhlasím s tvrzením některých manažerů, že barážová klání jsou pro diváky nesmírně atraktivní. Zpravidla tyto souboje dokáží naplnit všechny stadiony, je tedy z mého pohledu škoda se jich zbavit. Navíc zrušení baráže sebou nese rovněž eliminaci play out, to znamená, že týmům, které skončí na 11-13 místě skončí sezona velmi brzy, letos by to bylo už 8. března, z mého pohledu bude tímto krokem opět nejvíc ochuzen samotný fanoušek.

Co říci závěrem? Rozhodně si nemyslím, že by bylo zrušení baráže samo o sobě špatné myšleným krokem, nicméně se dle mě jedná o krok neuvážený, respektive nedomyšlený. Nejsem tedy jeho zastáncem. Čas každopádně ukáže, zda šlo o správné rozhodnutí, či nikoliv, jedno je ale jisté – Vedení svazu rozčeřilo tímto rozhodnutím vody, které jen tak neutichnou a navíc leckoho dost možná semelou…

 

Nejproduktivnější cizinec v extralize? Jednoznačně vede americký snajpr Mueller


Autor: Adam Mitáš (foto: bostonglobe.com)

V české extralize nepůsobí jenom čeští a slovenští hokejisté, ale i cizinci. Který z nich se v této sezóně jeví jako ten nejlepší a kdo naopak prozatím zklamal? Na to vše se podíváme v dnešnímu článku o zahraničních hráčích!

V české nejvyšší soutěži máme možnost vídat hokejisty z několika zemí. Když opomineme Čechy a Slováky, tak se v Česku na stadionech představují Rusové, Lotyši, Švédi, Američani, Slovinci, Kanaďani, Francouzi, Bělorusové ale také třeba Fin, Nor, Ital a dokonce i hráč z Polska. V dnešním článku se podíváme na ty, kterým se v Česku daří nejvíce.

Jasné prvenství drží americký forvard Peter Mueller, jenž hájí barvy brněnské Komety. Třicetiletý útočník do české extraligy přišel teprve po minulé sezóně, ve které hrál v rakouské EBEL lize za Salcburk, kde dokázal za 57 utkání nasbírat devětapadesát bodů. V probíhajícím ročníku opět ukazuje zkušenosti, které nasbíral po několika sezónách strávených v NHL. V tabulce produktivity se drží na čtvrtém místě a je velmi důležitým článkem brněnské ofenzivy, což ho dělá zajisté nejlepším cizincem v tomto ročníku.

Mezi Muellerem a dalším hráčem je v tabulce produktivity obrovská mezera! Dalším hráčem v pořadí je sedmadvacetiletý lotyšský obránce Ralfs Freibergs, který v extralize nastupuje za Zlín. Reprezentant Lotyšska přišel do Česka po angažmá v ruské KHL a v extralize nastupuje již druhou sezónu v řadě. Ve Zlíně v této sezóně předvádí vcelku stabilní výkony, což dokazuje to, že nastupuje v první lajně.

Prvním kanadským hráčem, kterého od vrcholu tabulky nejproduktivnějších hráčů najdeme je obránce pražské Sparty Jeremie Quellet-Blain, který do hlavního města přišel před sezónou z rakouského Innsbrucku. Tento šestadvacetiletý bek působí ve Spartě tedy pouze jednu sezónu, ve které se musí zatím vcelku daří. Jen nejproduktivnějším bekem Pražanů a ukazuje, že je důležitým článkem celého mužstva.

Poslední jmenovaný zůstává prozatím za očekáváním. Nejeden by tipoval, že se Roberts Bukarts bude pohybovat v tabulce produktivity okolo předních příček. V minulé sezóně ve Zlíně se mu dařilo střelecky skvěle, když za 54 odehraných utkání nastřílel 21 branek a na dalších devětadvacet přihrával, ovšem po příchodu do Třince šly jeho výkony spíše směrem dolů. Za Oceláře odehrál v probíhajícím ročníku 33 utkání, ve kterých nasbíral devatenáct bodů, což není špatné, ale oproti výkonům, které předváděl ve Zlíně o stupeň horší. Prozatím nepomáhá ani výměna do Sparty, kde se lotyšskému útočníkovi nedaří zcela tak, jak by chtěl a očekával.

Statistiky tedy zcela ovládá americký útočník Mueller, ovšem i řada dalších hráčů je klíčová pro svůj tým. Z těch jmen, která tu nezazněla je to třeba kanadský útočník Werek, lotyšský útočník Kulda nebo také italský forvard Brian Ihnačák, kterému se po příchodu do Pardubic daří skvěle.

 

 

 

 

Čeští hráči – kvalitní značka v KHL


Autor: Dan Kadlec (foto: rsport.ria.ru)

Mezinárodní lize KHL zatím, poměrně očekávaně, vládnou kluby CSKA Moskva a SKA Petrohrad. Příjemným překvapením této sezóny je klub Barys Astana, který momentálně vede v Černyševově divizi.

V současnosti působí v KHL 23 českých hráčů, což je hned po kanadských hráčích největší skupina cizinců, kteří nemají v lize vlastní klub. Pro srovnání, v lize působí 21 Slováků. Před Vánoci byla družina českých hráčů ještě o dva hokejisty větší, Matěj Stránský a Rudolf Červený přestoupili do švédské ligy.

Nejvíce z Českých hráčů letos o sobě dává vědět brankář Jakub Kovář, který působí v Jekatěrinburgu. Kovář je v této sezóně 3. nejúspěšnějším brankářem celé KHL s úspěšností zákroků 94,1 %. Lehce lepší jsou už pouze Lars Johanson (SWE) z CSKA Moskva a Igor Shestyorkin z SKA Petrohrad. Na rozdíl od těchto dvou brankářů, má Kovář přibližně dvakrát více startů. Z dalších českých brankářů velmi dobře chrání branku Marek Langhamer, který díky úspěšnosti svých zákroků je lehce pod 93 %. Přes 90 % se dále dostali Alexander Salák (92 %), Dominik Furch (91,3 %) a Dominik Hrachovina (91,1 %).

Čeští hráči nejsou však pouze brankáři, ale i hráči, kteří se snaží udělat co nejhorší den mužům v maskách. Největším takovým postrachem je Jiří Sekáč, pomáhající Kazani. Tento křídelník vstřelil 23 branek a dalších 21 připravil pro své spoluhráče. Není tím pádem asi velké překvapení, že je nejproduktivnějším hráčem v klubu z Tatarstánu. S větším odstupem atakují hranici 30 bodů hráči Tomáš Zohorna (14+15), Michal Řepík (14+13) a Robin Hanzl (9+18).

Většina českých obránců se v +/- hodnocení pohybuje okolo 0, na druhou stranu však pomáhají útočníkům svým ofenzivním stylem hry. Takovým je například Adam Polášek, který je 4. nejproduktivnějším evropským obráncem s 26 body za sedm gólů a 19 asistencí. Bohužel pro Poláška špatně vypadá již zmíněné +/- hodnocení, kde s -14 body patří mezi nejhorší obránce KHL. Horším je například Lukáš Klok ze Slovanu Bratislava s -17 body. Tento fakt spíš potvrzuje herní bídu slovenského klubu.

Doufáme, že co nejvíce českých hráčů dotáhne svůj tým co nejblíže Gagarinovu poháru a zkušenosti z KHL přetaví v úspěchy v reprezentaci.

Výměna Vrány a Bukartse. Hitparáda nebo propadák?


Autor: Šárka Kolková (foto: diena.lv)

Vrána a Bukarts, co mají tihle dva společné? Oba byli minulý rok vrcholoví útočníci české soutěže. Proč se v letošní sezóně nedokážou prosadit? A ovlivní hodně jejich změna nejlepší kluby v ČR?

Letošní extraliga je natolik vyrovnaná, že je těžké říct, kdo bude vítězem a kdo poraženým. Proběhlo již několik výměn mezi kluby českými i zahraničními.

Není tajemstvím, že jedna taková výměna proběhla mezi Spartou a Oceláři z Třince, která dokonce byla jednou z nejvíce diskutovaných výměn. Lotyšský útočník Roberts Bukarts přestoupil do Prahy a bývalý kapitán Petr Vrána odešel do Třince. Oba tito hráči patřili k nejproduktivnějším hráčům, proč v letošní sezóně se ani jednomu nedaří, tak jak by se mohlo dařit? Nad odpovědí se můžeme pouze jen dohadovat. Petr Vrána chtěl odejít, protože mu vadilo chování manažera klubu a Roberts Bukarts nepodával takové výkony, které Třinec očekával.

Roberts Bukarts minulý rok hrál za Aukro, teď už PSG Berany Zlín a z 50 zápasů si připsal 21 bodů a 28 asistencí, tím získal 49 kanadských bodů. Když přešel na začátku sezóny k Ocelářům, jeho bodování kleslo. Za Třinec odehrál 33 zápasů, ve kterých vystřelil 5 gólů a pomohl 14 asistencemi.

Petr Vrána minulý rok za Spartu z 50 utkání vystřelil 21 gólů a připsal si 26 asistencí. Získal za předchozí sezónu 47 kanadských bodů. V letošní sezóně odehrál za Sparťany 37 zápasů, z toho si připsal 8 gólů a 18 asistencí.

Výměna v klubech zatím velkou změnu nepřinesla. Roberts Bukarts si z pěti sparťanských utkání připsal dvě asistence a Petr Vrána ze šesti zápasů jen jednu asistenci. Jak Spartě, tak i Třinci se v poslední době moc nedaří. Pražskému klubu se nedaří doma a Oceláři vyfasovali z posledních šesti zápasů čtyři porážky, ve kterých rozhodlo vždy pět gólů druhého týmu.

Kterému klubu tato výměna přinese ovoce, se dozvíme až po sezóně. Momentálně HC Oceláři Třinec jsou v tabulce extraligy na čtvrtém místě a HC Sparta Praha na osmém místě.

Svěřenci trenéra Říhy po 25 letech vyhráli Švédské hokejové hry!


(foto: stockholmlive.com)

Čeští hokejisté dokázali po dlouhých pětadvaceti letech vyhrát turnaj v rámci Euro Hockey Tour, který v současné době nese název Beijer Hockey Games. Trenér Miloš Říha nominoval na tento turnaj osvědčené hráče, ze kterých chce postavit kostru na nadcházející mistrovství světa na Slovensku. Jak se celému týmu dařilo a co bylo klíčem úspěchu?

Hned v prvním utkání čeští hokejisté změřili síly s domácím Švédy. Do zápasu vstoupili lépe domácí, kteří se po vyloučení Davida Musila dostali hned ve 3. minutě do vedení, když se po povedené kombinaci trefil Emil Bemstrom. Ještě v první dvacetiminutovce dostali Češi možnost vyrovnání v podobě trestného střílení. Nejmladší z bratrů Zohornových Radim nájezd bohužel neproměnil, a tak šel český národní tým do kabiny za nepříznivého stavu. Ve druhé třetině hokejisté Švédska nabídli českému týmu dvě přesilové hry, které byly do této doby na všech zastávkách v rámci Euro Hockey Tour spíše trápením. Tentokrát se ale ukázalo, že síla by měla být právě v početních výhodách, když se v první přesilové hře trefil nejdříve Marek Kvapil a hned v té další na něho navázal Jan Kovář. Ve 47. minutě přidal po chybě švédských obránců další branku opět Jan Kovář. O čtyři minuty později se českému týmu naskytla další početní výhoda, které trvala díky faulu Lindqvista pět minut. V přesilové hře se potřetí trefil Jan Kovář a slavil tak svůj první hattrick za národní tým. Švédové tři minuty před koncem věřili v zázrak a odvolali brankáře, čehož využil útočník Jiří Sekáč, který odkrytou branku Švédů bez problémů trefil. Zhruba dvě minuty před koncem utkání se ještě jednou trefili domácí, což už bylo ovšem pouze mírná úprava skóre a čeští hokejisté tak slavili první vítězství.

Švédsko – ČR 2:5 (1:0, 0:2, 1:3)
Branky a nahrávky: 3. Bemström (Holm, Rasmussen), 59. J. Davidsson (Dahlbeck) – 28. M. Kvapil, 37. Jan Kovář (P. Holík), 47. Jan Kovář (Gulaš), 51. Jan Kovář (Zaťovič, Zámorský), 58. Sekáč (Jan Kovář).

Ve druhém zápase čekal české hokejisty tým Finska, který ve svém prvním utkání podlehl ruskému výběru 3:2 po nájezdech. Do branky v tomto zápase také nastoupil poprvé liberecký brankář Roman Will. V první třetině jsme branku ani po vyloučení na každé straně neviděli, i když se Finové po chybě Štencla dostali do obrovské šance, kterou ovšem zlikvidoval skvělým zákrokem Will. Naopak ta druhá byla pro český tým velmi důležitá. Nejprve se v desáté minutě po úniku Holíka a Sekáče trefil druhý jmenovaný a následně v oslabení zvýšil na 2:0 Hynek Zohorna, který se společně se svým bratrem Tomášem dostal do úniku 2 na 1. Druhou třetinu čeští hokejisté střelecky ovládli, když nechali tým pod vedením kouče Jalonena na branku vystřelit pouze čtyřikrát. Do třetiny vstoupili hokejisté Suomi s jasným cílem – vyrovnat, což jim ale hned v šesté minutě po vyloučení Mikaela Ruohomaa znepříjemnil útočník Kazaně Jiří Sekáč. Finové se ovšem nevzdávali a zanedlouho v početní výhodě na Sekáčův gól odpověděli, v 9. minutě se trefil Ville Pokka. I když ve 12. minutě dostal Jan Kovář vyloučení na pět minut + do konce utkání, tak čeští hokejisté nepolevili a ubránili veškerý nátlak Finů.

Česko – Finsko 3:1 (0:0, 2:0, 1:1)
Branky a nahrávky: 30. P. Holík, 34. H. Zohorna (T. Zohorna), 46. Sekáč (Kundrátek, T. Zohorna) – 48. Pokka (V. Leskinen).

Do třetího utkání vstupovali čeští hokejisté s vidinou toho, že už o nic nejde, protože i za cenu prohry skončí český tým na první místě. Navíc tým opustili útočníci Milan Gulaš a Jan Kovář, kteří odletěli odehrát dohrávku šestnáctého kola extraligy proti Spartě. V první třetině ani jeden z týmu neskóroval. První branka utkání padla v 9. minutě, když Čechy poslal do vedení Tomáše Zohorna. Rusové ovšem rychle odpověděli, když se v 15. minutě trefil střelou k levé tyči Andrei Kuzmenko. Ten stejný hráč se trefil ještě zhruba za pět minut a poslal ruský tým poprvé do vedení. Ve třetí třetině se sice český tým hnal za vyrovnáním, ale ani šance v podobě nájezdu, který neproměnil Marek Kvapil nestačila. Rusové přidali ve čtrnácté minutě ještě jednu branku a zpečetili tak svoje vítězství nad českým týmem.

Česko – Rusko 1:3 (0:0, 1:2, 0:1)
Branky a nahrávky: 29. T. Zohorna (R. Koblížek, Zámorský) – 35. Kuzmenko (Okulov), 40. Kuzmenko, 54. Kadějkin (Rafikov, Bereglazov).

Český tým určitě značně zlepšil celý herní výkon oproti ostatním zastávkám v rámci EHT a trenérovi Říhovi se tak začíná značně tvořit kostra týmu pro blížící se mistrovství světa. Kolik hráčů se ovšem nakonec dostane do finální nominace bude hodně záviset na tom, jací hráči dorazí ze zámoří.