Rozhovor MH s Andrejem Nestrašilem o Carolině, Detroitu, i SP!

V NHL jste zatím vystřídal dva kluby. Jak velký rozdíl je mezi Detroitem a Carolinou?
Největší rozdíl je v tom, že v Carolině se ta vítězná kultura teď poslední rok a půl buduje, kdežto v Detroitu už je za posledních 20 let zažitá. Je tu rok a půl nové vedení v čele s Ronem Francisem, který myslím si doposud odvedl kus práce a i my jako tým jdeme nahoru, což je vidět na výsledcích oproti minulému roku.

Jsou pro Vás zápasy proti Red Wings něčím zvláštní?
Myslel jsem si, že letos už to takové nebude, ale musím říct, že pořád je. Znám všechny lidi v organizaci, se spoustou těch kluků jsem hokejově vyrůstal v Grand Rapids. Za ty tři roky jsem tam bydlel s Mrázkem, Jurčem a Glendeningem, takže jsem rád, když se potkáme při rozbrusleni a můžeme chvíli pokecat a říct si, co je nového. No a na ledě jim samozřejmě chci dokazovat, že si vážím té šance, co mi na začátku minulé sezóny dali, díky které jsem se dostal do Caroliny a taky, že na sobě dál pracuji a po hokejové stránce se zlepšuji.

Na který zápas z Vaší dosavadní kariéry v NHL nejraději vzpomínáte?
Těžko říct, tohle je spíš otázka pro kluky, co už mají za sebou 10 sezón a hodně odehráno v play off. Ale vyzdvihnu dva. První ten, kdy jsem se z kempu prokousal do zahajovací sestavy Red Wings a táta přiletěl den před zápasem, aby to stihl a viděl můj první zapas v NHL. A druhý z minulého týdne, kdy za mnou poprvé dorazila máma s babičkou a v prvním zapase, co viděli, jsem 5 minut před koncem zapasu vyrovnával na 1:1 s Pittsburghem docela povedeným gólem. To jsem byl v euforii! Já to tu vyprávím, jak kdybych vyrovnal v sedmém zápase finále Stanley Cupu, ale pro mě je každý zápas takové malé play off a ještě, když k tomu máte rodiče v hledišti, tak je to super zážitek.

Nedávno se o Vás velmi kladně vyjadřoval Jaroslav Špaček. Myslíte, že máte šanci dostat se do nominace na Světový pohár?
Na tom, co já si myslím, tak moc nezáleží. Samozřejmě mi pochvala od Jardy Špačka udělala radost a na MS a SP bych moc rád jel, ale pro mě je důležité budovat si pozici tady v Carolině. Když to zvládnu, tak si myslím, že bych šanci měl mít, ale to záleží na trenérech a na tom, jakým stylem budou chtít hrát a jestli se jim budu do systému typově hodit. 

Jak vidíte šance Caroliny na postup do play off?
Šance tam určitě je. Mužstvo je dostatečně kvalitní na to, abychom se tam prokousali. Máme 23 zápasů do konce sezóny a podle mých výpočtů bychom potřebovali k postupu 16-17 zápasů vyhrát. Teď hrajeme dobrý hokej a jako tým si věříme. Bude jen záležet na tom, jestli nám to tam bude padat. Já doufám, že jo, ale víte, jak to v hokeji chodí. Někdy soupeře přehráváte, máte 40 střel a oni pak z brejku dají gól a vyhrají 1:0. Takže samozřejmě kromě pracovitosti budeme potřebovat i trochu štěstíčka.

V poslední době se neustále spekuluje o výměně kapitána Hurricanes Erica Staala. Jak tyto spekulace vnímáte?
Já nijak! Přijde mi, že se o tom asi spekuluje všude možně, jen ne v Carolině. Navíc nemám některé televizní programy, takže z médií se to ke mně nemá moc jak dostat. Já doufám, že Erica udržíme. Je to skvělý hokejista, lídr a hlavně dobrý člověk, který je na to, co v kariéře dokázal, velmi skromný a zůstává nohama na zemi.

Hurricanes mají momentálně na své soupisce velkou spoustu talentovaných a velmi mladých hráčů. Který z nich má podle Vás do budoucna největší předpoklady stát se hvězdou?
Je pravda, že je tu dost mladých kluků. Justin Faulk už byl dvakrát na All-Star Game a to je mu teprve 23 let. Ten má před sebou velkou budoucnost. Střelu jako on má v NHL málo kdo. Noah Hanifin, kterému je 18 let a hraje svoji první sezónu v NHL, se v průběhu sezóny zlepšuje a zlepšuje. A z útočníků bych zmínil Eliase Lindholma. Je mu 21 let, je šikovný, hraje přesilovky i oslabeni, je silný na puku a má dobré hokejové myšlení.

(Autor: Matyáš Krahulík – 21.2.2016)

Komentáře

Comments are closed.